• Redakce

Češi vnímají změny klimatu čím dál víc, říká psycholog Krajhanzl

Povědomí o závažnosti klimatické krize mezi Čechy rok od roku roste. To, s jakou ochotou se chce česká populace zapojit do jejího řešení, je ale podle sociálního a environmentálního psychologa Jana Krajhanzla komplikovanější. „Je potřeba se zaměřit na jednotlivosti a na přínos, který by zelená transformace pro Česko měla,“ říká.

 

Řady těch, kteří považují změnu klimatu za závažný problém, jenž způsobil člověk, se rozrůstají. „Je to zřejmé – třeba při porovnání nejnovějších dat studie České klima s těmi, která jsme sebrali v roce 2015,“ uvedl v rozhovoru pro komunikační agenturu Co bude dál sociální a environmentální psycholog Jan Krajhanzl.

„Ptali jsme se lidí, jak moc si všímají změn klimatu kolem sebe – u této otázky vidíme při porovnání loňských dat s těmi před sedmi lety rozdíl v desítkách procent. Dnes lidé zmiňují, že ji pozorují a že se to děje. Ve studii najdete jen jednotky procent těch, kteří klimatickou změnu popírají,“ odkázal se odborník na výsledky studie České klima 2021. Na její přípravě se podílel spolu s dalšími výzkumníky z brněnské Masarykovy univerzity a organizace Green Dock.

Ačkoliv čím dál více lidí odpovídá, že kolem sebe změnu klimatu vidí, nemusí to být jediný důvod, co je k takové odpovědi vede. „Z faktorů, které v posledních letech sehrály roli, stojí za zmínku třeba série pěti poměrně dost suchých let v období 2015 až 2020,“ uvedl Krajhanzl příklad.

Svůj vliv na proměnu vnímání klimatické změny měl podle něj i fenomén švédské aktivistky Grety Thunbergové, který rozvířil mediální vody a nakonec, byť možná nepřímo, ovlivnil i českou debatu. „Ta témata se prostě začala více skloňovat. Koneckonců tu máme i výrazný politický posun, třeba kroky Evropské unie kolem dohody Green Deal nebo balíčku Fit for 55. Otázka, jež dříve stála spíše na okraji společenského zájmu, se stává společenským mainstreamem,“ míní sociální psycholog.


Kdo hraje prim v produkci skleníkových emisí?


Studie České klima 2021 vyšla loni v létě. Na sto patnácti stranách například ukázala, že si Češi sice klimatické změny více všímají, k jejímu řešení mají ale komplikovaný vztah. Ve výsledcích k otázkám, jestli si lidé myslí, že by měl český stát řešit změnu klimatu, a zda jsou oni sami připraveni tuto krizi řešit, je podle Jana Krajhanzla velký rozdíl. „Častý způsob interpretace je takový, že jde o alibismus – že něco chtějí po státu, ale sami nic nedělají. To podle mě není úplně fér, v české produkci emisí skleníkových plynů domácnosti nehrají prim, možná ani druhé housle. Na prvním místě jsou skutečně energetika, průmysl, zemědělství apod. A ty se výrazně podepisují do uhlíkové stopy každého z nás,“ říká Krajhanzl.

Podle rozsáhlého šetření, které rozebírá odpovědi 2762 respondentů a respondentek, se také Češi výrazně vymezují vůči potenciálnímu snižování své životní úrovně či například placení vyšších daní a cen v zájmu ochrany klimatu. „Více než polovina dotázaných ale zároveň uvedla, že je ochotná kvůli této věci nějakým způsobem změnit svůj životní styl. Vytváří to zajímavé napětí a prostor pro komunikaci o tom, jak lze žít jinak a šetrněji k životnímu prostředí, aniž by to pro lidi znamenalo zhoršení života. Což je něco, čeho se lidé obávají, změně jsou ale otevření,“ podotkl Jan Krajhanzl.


Změnit způsob uvažování o klimakrizi


Při uvažování o možných klimatických řešeních je podle odborníka důležité si uvědomit, že velkou roli pro jejich vnímání hraje i to, že je lidé nemají zcela ve svých rukou. Na rozdíl třeba od řešení koronavirové pandemie. „Pro zvládnutí covidu-19 máme všechny předpoklady. Omezíme-li šíření nákazy pomocí testování, trasování, očkování a dalších nástrojů, počty nakažených i úmrtí půjdou dolů. A přijde zasloužená odměna v podobě otevřených podniků nebo škol. A i tak je to pro nás problém,“ myslí si Krajhanzl.

V otázce klimatu je to ale složitější: i kdyby Češi vedli klimatickou politiku naprosto příkladně, výsledky by se dostavily za dvacet až třicet let. A to ještě v případě, že by se k České republice připojil i zbytek světa. „O problémech jsme zvyklí komunikovat tak, jako by stačilo upozornit na hrozbu – doufáme, že lidé pak napnou síly a vyřeší ji. V případě klimakrize to ale nefunguje, nemáme pod kontrolou to, jak rychle bude změna klimatu postupovat. A to lidi demotivuje. Je proto potřeba změnit obecné paradigma komunikace ochrany klimatu. Víc než další a další katastrofy a topící se lední medvědy bychom se měli zaměřit na jednotlivá opatření, jež často lidé ani neznají. Tedy ukazovat to, co se dá v České republice dělat a jaké přínosy – evidentní a neoddiskutovatelné – to pro Čechy a Češky, nejlépe tady a teď, bude mít,“ uvedl psycholog.

Přínosů, které z přechodu na zelenou politiku i ekonomiku mohou plynout, je podle Krajhanzla celá řada. Ať už jde o lepší život ve městech, zdravější práci nebo zachovalejší a živější krajinu. „Hořící pralesy, bangladéšské děti nebo tající ledové kry? Je to smutné, ale ty jsou bohužel pro mnoho lidí příliš vzdáleným obrázkem,” podotkl.


Čeští ochránci přírody


Češi a Češky jsou podle sociálního psychologa Krajhanzla ze své podstaty velmi proenvironmentálně zaměření. Skoro tři čtvrtiny české veřejnosti se ve zmiňovaném výzkumu vyjádřily, že jsou jim myšlenky ochrany přírody a životního prostředí blízké. Mediální i politická debata o klimatických otázkách je podle něj ale povrchní, a česká společnost si tak uchovává spíše romantickou představu o ochraně přírody a životního prostředí. „Lidé skoro vůbec nevědí, co to reálně obnáší. Jaký druh politiky je potřeba přijmout, co to znamená pro zemědělství, energetiku nebo i průmysl. Pro konkrétní vládní opatření, která by mohla přijít na stůl, se pak proto hůře shání podpora,“ poznamenal expert.

Dosud téma klimatické změny opanovalo zejména (a také nanejvýš) česká zpravodajská média. Podle Krajhanzla by ale mělo prostoupit i do jiných mediálních sfér – třeba do lifestyleových magazínů či hobby časopisů, které by klimatickou krizi přiblížily ze svého vlastního úhlu. A informace by se tak dostaly k širší části veřejnosti. „Opustit bychom měli tu linku, že když se Češi podívají na tající kry, vzdají se svých aut, zavřou své fabriky a všichni budeme žít šťastně až do smrti. To prostě nefunguje. Je naopak potřeba říci: na stole je Green Deal, co to znamená a jaké příležitosti to přinese třeba pro Ostravsko?,“ shrnul sociální psycholog s tím, že může jít třeba o nové – z hlediska zdraví přijatelnější – pracovní pozice.


O klimatické změně lze mluvit i jinak


Protože je téma klimatické změny tak komplexní a pro mnoho lidí abstraktní, snáze se kolem něj šíří i různé dezinformace či nepřesnosti. I proto vznikla komunikační agentura Co bude dál, který si dala za cíl českou veřejnost informovat a vzdělávat – lidsky a skrze srozumitelná, ověřená fakta.

Komunikační agentura, aktuálně čítající tým 14 lidí, se spojila s řadou osobností z české i mezinárodní vědecké sféry a i s jejich pomocí připravuje kreativní obsah zacílený právě na řešení změny klimatu. Agentura Co bude dál vychází ve své tvorbě z rozhovorů s kapacitami v oboru, akademických výzkumů i jiných studií, jejichž výsledky překlápí do – pro veřejnost – stravitelné podoby.

Jak ostatně ukázaly výsledky studie České klima 2021: Češi nejvíce důvěřují vědeckým a výzkumným institucím a ekologickým sdružením. Co bude dál chce proto jejich poznatky o dopadech klimatické změny i příležitostech, které pro Česko představuje, předat co největší části české veřejnosti.


Text vznikl ve spolupráci s projektem Co bude dál. Více o komunikační agentuře Co bude dál prozrazují projektoví manažeři Matěj Prokop a Vladimír Dolejš zde.