Rozvoj fotovoltaiky je nezadržitelný. Nic jiného ani nezbývá, říká Pavel Matoušek

Plynu má Evropa pomálu. Dostupného elektrárenského uhlí už v Česku moc není. Možnosti stavby vodních elektráren tu jsou v podstatě vyčerpány a s jádrem je to složité. Zato zůstává zhruba 85 procent střech, které by šly osadit fotovoltaikou. „Po zvládnutí průmyslové výroby, která je záležitostí poslední 25 let, se dají fotovoltaické články nasazovat masivně a trend je nezastavitelný. Ono nám nic moc jiného ani nezbývá,“ řekl expert na fotovoltaiku ze společnosti innogy Pavel Matoušek v podcastu Trendy v udržitelnosti. Ten vzniká na Info.cz ve spolupráci s projektem [ta] Udržitelnost.

---

Celý rozhovor si můžete pustit nebo poslechnout také na TOMTO odkazu.

Česko má za sebou boom fotovoltaických elektráren, který zvolna opadá. Dosavadní vývoj, kdy se instalovaný výkon zhruba zdvojnásobil, je podle Pavla Matouška spíše důsledkem tržních podmínek než politiky vlády. Do roku 2021 trh stabilně rostl a instalace se počítaly v tisících ročně. V létě 2021 se zvýšily dotace z programu Nová zelená úsporám a zároveň začaly růst ceny energií na spotovém trhu. Na konci léta pak zkrachoval velký obchodník s energiemi Bohemia Energy. „V té době začala poptávka po fotovoltaice prudce růst. Trvalo to celý rok 2022 a část roku 2023. Počty instalací se navýšily zhruba na 60 tisíc v roce 2022 a na 80 tisíc v roce 2023, ale už tehdy se v podstatě realizovaly hlavně smlouvy z roku předchozího. Loni začal postupný útlum,“ shrnul Matoušek v podcastu.

Vliv mělo i to, že na začátku roku 2024 ministerstvo životního prostředí snížilo podporu zhruba na úroveň před zvýšením v roce 2021. Koncem roku pak šly dotace ještě o něco níž. Loni tak přibylo již jen necelých 50 tisíc nových instalací. Letos jich podle Pavla Matouška může být mezi 25 až 30 tisíci. Vedoucí instalačních služeb v innogy to ovšem vidí spíše jako návrat k trajektorii před energetickou krizí.

Pavel Matoušek, INNOGY

Rozšiřování výroby elektřiny ze slunce bude podle něj dál nezadržitelně pokračovat, protože moc jiných možností po odchodu od uhlí a vyčerpání potenciálu vodních elektráren ani nezbývá. Zdrojů plynu v Evropě moc není. Navíc jde o fosilní palivo, s nimiž by Evropská unie ráda skoncovala. Stavba nových jaderných bloků je zdlouhavá a nákladná. „Fotovoltaika určitě představuje nevyužitý potenciál. Při současných technologických možnostech může fungovat hlavně jako decentrální zdroj, který je vždycky blízko spotřebě. Nejjednodušší řešení je instalovat ji na střechách a nevyužitých střech je u nás stále kolem osmdesáti pěti procent,“ uvedl Pavel Matoušek.

Navzdory poklesu dotací podle něj fotovoltaiky nevyjdou domácnosti dráž než dřív. Potřebné investice zůstaly srovnatelné a mnohdy jsou i nižší než v době solárního boomu před dvěma třemi lety. Ten totiž přinesl zdražení materiálu. Nyní jsou ale ceny komponent historicky nízko. „U baterií je pokles za poslední dva roky minimálně 30procentní,“ ilustroval Matoušek zlevnění. Domácnost tak podle něj fotovoltaiku stále pořídí zhruba za 190 až 250 tisíc korun podle velikosti. „Pokud to ještě poměříme inflací, která nás mezitím potkala, paradoxně můžeme říct, že elektrárny zlevnily,“ dodal expert innogy.

Návratnost investice do fotovoltaiky se dnes poměřuje výší úspory, která vychází z ceny nahrazené energie. Doby, kdy zajímavý zisk skýtaly nastavené výkupní ceny, jsou totiž dávno ty tam. „Vždycky je rozumnější vyrobenou elektřinu spotřebovat než ji prodávat do sítě,“ zdůraznil Matoušek. U domácnosti se může návratnost pohybovat kolem devíti či deseti let, jak ilustroval na příkladu vlastního rodinného domu. U firem, které mají velkou a více méně nepřetržitou spotřebu, to může být při započtení dotace tři až pět let. 

Vznikají v Česku ještě samostatné fotovoltaické parky, které kdysi neblaze proslavili takzvaní solární baroni? Může být pro domácnosti zajímavý byznys sdílení energií? Jak je to s požárními riziky baterií? Sledujte celý rozhovor s Pavlem Matouškem.