Jak se daří prosazovat téma udržitelnosti ve státní správě? Jak funguje rozdělení této agendy mezi jednotlivými rezorty? A nakolik je téma vlastní tuzemským samosprávám? Nejen na tyto otázky přišla do streamu Trendy v udržitelnosti odpovídat Anna Pasková, ředitelka odboru politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje sekce ochrany klimatu na ministerstvu životního prostředí.
Na nedávném Fóru udržitelného rozvoje zazněla informace, že obecné povědomí o existenci strategického rámce Česká republika 2030 je na ministerstvech poměrně rozšířené. Jak to ale vypadá v praxi? Jak si ministerstva agendu rozdělují? Podle Anny Paskové by ideálním stavem bylo, kdyby si agenda „žila svým životem na jednotlivých resortech a stačil by jeden člověk, který by shromažďoval data, jako to mají ve Finsku. Do té fáze jsme se zatím nedostali, protože stále existuje potřeba expertního zázemí. Na druhou stranu ta vytvořená síť spolupracovníků je stále funkční a my na ministerstvu životního prostředí jsme ústřední koordinátor.“
Toto ústředí vedené Paskovou má na každém ministerstvu svého spolupracovníka, který je navázaný na další kolegy. Tato síť pak sbírá data a s jejich pomocí ovlivňuje dílčí agendy. „Strategický rámec je skutečně jen rámec. Jednotlivé cíle jsou rozpracovány v dílčích strategiích, ať je to Politika ochrany klimatu nebo Národní klimaticko-energetický plán. Oba dokumenty v letošním roce aktualizujeme. Další větví jsou sociální agendy, které patří pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Takže máme takovou pyramidu či síť, která se informačně sbíhá u nás,“ přibližuje Pasková.
Šéfka ministerského odboru rovněž připomíná, že od roku 2003 funguje Rada vlády pro udržitelný rozvoj, jejímž předsedou je ministr životního prostředí Petr Hladík a která je platformou pro setkávání nejen zástupců jednotlivých rezortů, ale též zástupců zaměstnavatelů, zaměstnanců, akademického či neziskového sektoru. „Tato rada je tak zárukou, že například strategický rámec není pouze vizí státní správy, ale takové tripartity rozšířené o akademický a neziskový sektor,“ vysvětluje ředitelka.
Debata se dotkla také toho, jak se téma udržitelnosti daří nastolovat v oblasti veřejné správy a samospráv. „Na téma lokalizace udržitelného rozvoje vznikly publikace, které se zabývaly tím, které z cílů udržitelného rozvoje mohou ovlivnit města. Ukázalo se, že města mohou ovlivnit 91 z 169 dílčích cílů agendy 2030. Takže mohou být pozitivními vzory ve všech oblastech a ta publikace na jednotlivých cílech strategie udržitelného rozvoje ukazuje praktické příklady jednotlivých českých měst, jak k tomu přistoupila, a další města se tím mohou inspirovat,“ uvádí Pasková.
Málokdy se přihodí, že by Česko v některé z progresivnějších oblastí bylo na čele evropského pelotonu. Z nedávného nového vydání SDG indexu, který hodnotí vývoj na cestě k dosažení 17 cílů udržitelného rozvoje, však něco takového vyplývá. Lze říci, že Česko může v oblasti udržitelného rozvoje sloužit za vzor ostatním evropským zemím? „To říci určitě lze, protože v letošním SDG indexu jsme se umístili na osmém místě a oproti loňsku jsme poskočili o pět příček. A není to tím, že by se ostatní o tolik zhoršili. Zlepšili jsme se například v oblasti vzdělávání či v oblasti zahraniční rozvojové pomoci. Stále ale je, kde se zlepšovat. Například v bodu SDG 2, což je svět bez hladu, na tom nejsme dobře, protože do hodnocení se zahrnuje třeba i procento obezity, konzumace masa či import dusíku,“ vysvětluje Pasková.
Co všechno vzešlo z čtyřletého projektu MŽP nazvaného Mechanismy prosazování udržitelného rozvoje ve státní správě? Jak mohou výstupy MŽP ve věci udržitelnosti posloužit běžným občanům? A kdo povede českou delegaci na letošním SDG summitu v New Yorku? Sledujte video zde.