top of page

Udržitelnost ve střetu zájmů: ochrana zemědělské půdy sílí, jenže kam s průmyslem?

Průmysl býval běžnou součástí měst. Zbyly po něm často jen brownfieldy, na kterých dnes vyrůstají kanceláře, maloobchod nebo byty. Průmyslová výroba a logistika tak často hledají nové místo v polích za městy. Zde ale narážejí na sílící ochranu zemědělského půdního fondu. Je ohrožena průmyslová budoucnost země, jejíž ekonomika na tomto odvětví stojí, nebo naopak nenahraditelné bohatství v podobě úrodné půdy? V livestreamu projektu [ta]Udržitelnost vedli pozoruhodnou debatu a často i polemiku Pavel Sovička, generální ředitel developerské společnosti Panattoni pro Česko a Slovensko, Jan Bačovský, vedoucí oddělení ochrany zemědělské půdy ministerstva životního prostředí a Josef Morkus z odboru územního plánování ministerstva pro místní rozvoj.

 

Na ochranu zemědělského půdního fondu narazil podle Pavla Sovičky asi každý developer, který se někdy rozhodl pro projekt na zelené louce. V Nizozemsku, které má zhruba poloviční rozlohu a o 70 procent větší populaci než Česko, se jen v roce 2021 postavilo na greenfieldech 2,5 milionu metrů čtverečních průmyslových ploch. "Nizozemsko je také signatář úmluvy Rady Evropy o krajině, ale nebrání se ekonomickému rozvoji a samozřejmě musí hájit zájmy všech. To je udržitelnost, že prostě propojím a najdu kompromis mezi všemi zájmy," uvedl Pavel Sovička.


V Česku se podle něj zdá být ochrana půdy nepřekročitelným problémem, kdy developeři narážejí na nesouhlas i v rozvinutých průmyslových parcích stabilizovaných územním plánem a dostávají zamítavá stanoviska při žádosti o vynětí ze zemědělského půdního fondu i na půdách horší kvality. "To je situace, kdy náš systém nastavuje taková pravidla, že nejsme konkurenceschopní vůči velkým ekonomikám," zhodnotil Pavel Sovička.


Také podotkl, že průmysl z celkových 4,5 milionu hektarů zemědělské půdy zatím zabral ne více než promile, zatímco na bytovou výstavbu bylo vyňato násobně více ploch. Ale oba tyto faktory jsou zcela zanedbatelné například proti erozi, která ohrožuje zhruba tři čtvrtiny zemědělské půdy. "Průmysl není problémem naší krajiny," zdůraznil Pavel Sovička.


Ani Jan Bačovský z ministerstva životního prostředí nešetřil ve své argumentaci čísly. Souhlasy s vynětím ze zemědělského půdního fondu se v posledních letech vztahují zhruba na 700 hektarů ročně, z toho na průmyslové parky a logistické areály připadá asi 150 hektarů. V polovině jde o nejkvalitnější půdy v bonitě 1 a 2. Na ochranu půdy je ale podle něj třeba pohlížet v delším časovém horizontu. Za posledních 50 let se zemědělský půdní fond ztenčil přibližně o 300 tisíc hektarů, což je větší rozloha, než má většina ostrovů na naší planetě. "Přicházíme nejenom o tu produkční funkci, která je napevno svázaná s touto rozlohou, ale přicházíme také o mimoprodukční funkce, které pozitivně působí i na širší okolí v území," podotkl Jan Bačovský.


Souhlasit lze ale podle něj s tím, že hrozbou pro půdu nejsou zábory ze strany průmyslu. Novela zákona, která má opět posílit její ochranu a zaměřuje se právě na trochu opomíjené mimoprodukční funkce, proto zpřísňuje podmínky pro obchod a skladování.


Pokud jde o nesouhlasná stanoviska, ministerstvo jich za posledních zhruba pět let vydalo pro velké záměry nad deset hektarů do dvaceti, tedy jedno až dvě na kraj. "To je poměrně malé číslo," podotkl Bačovský. Největší problémy jsou podle něj tam, kde jsou staré územní plány, které vznikly třeba před deseti patnácti lety. Jejich řešení často nejsou aktuální, protože se změnila legislativa či podmínky v území.


Častým jevem pak bývá i to, že obce mají v územním plánu vymezené plochy pro průmyslovou výstavbu, přesto přicházejí žádosti o další vyjímání půdy z půdního fondu. Důvodem může být podle Josefa Morkuse z ministerstva pro místní rozvoj vyčerpanost infrastruktury v oblasti vymezené územním plánem či vlastnické vztahy, které brání dostupnosti pozemků. "Tady je potřeba chápat, že územní plánování je kontinuální proces, který musí reagovat na měnící se vstupy. A jedním z těch vstupů je třeba i posun v přísnosti ochrany zemědělského půdního fondu," podotkl Morkus.


I stát si ale uvědomuje, že na systému územního plánování by se dalo leccos zlepšit. Jedna z reforem už například posílila role samospráv. Zároveň se podle Josefa Morkuse schází pracovní skupina, která řeší několik otázek – například jestli by územně plánovací dokumentace neměly být detailnější jako v některých jiných státech nebo zda by se nemělo více provázat strategické a územní plánování.


Úlohu plánování zdůraznil i Jan Bačovský z ministerstva životního prostředí, podle nějž by vyvážené ochraně půdy i zájmů byznysu pomohl právě patřičný důraz na koncepční úroveň, tedy přípravu územně-plánovací dokumentace.


Pavel Sovička z Panattoni shrnul svá doporučení pro udržitelný rozvoj průmyslu v Česku do tří bodů: změnit rozpočtové určení daní, aby obce participovaly a ekonomickém výkonu na jejich území, snížit počet stavebních úřadů, aby pro ně bylo dost kvalitních specialistů a depolitizovat stavební řízení tak, aby to byla věc veřejná do úrovně územních plánů. Pak už by to ale měla být čistě odborná záležitost.

 

Na co narážejí developeři při průmyslovému oživování brownfieldů? Postaví si ještě sklad kolem Mladé Boleslavi Škoda Auto? Kolik logistických ploch dnes připadá na jednoho Čecha a proč to bez nich nejde a nepůjde? Sledujte celou debatu s Pavlem Sovičkou, Janem Bačovským a Josefem Morkusem zde .

 

bottom of page