Nejdůležitějším tématem spojeným s přechodem na udržitelnou ekonomiku je financování této změny. Proto je dobrou zprávou, že na ministerstvu financí vznikl odbor Politiky udržitelnosti. Jeho ředitel Ota Melcher byl jedním z hostů lednové Euro Business Breakfast. Předestřel, že hlavním úkolem jeho útvaru je koncepční pohled na financování tranzice ekonomiky. Útvar se tak nejen podílet na odhadech nákladů a hledání zdrojů jejich financování, ale také třeba hodnotit z pohledu udržitelnosti výdaje státního rozpočtu a sledovat jejich efektivitu. Prosazovat udržitelné principy, často jsou jimi nové technologie, přitom podle Melchera znamená zvedat v ekonomice přidanou hodnotu.
Hlavními hráči ve věci zavádění udržitelných politik do praxe byly dlouho ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo životního prostředí. Podle Melchera však projektům těchto rezortů často chybělo zasazení do fiskální reality. „Důraz na financování je zásadní proto, aby ekonomika tou tranzicí mohla projít. Zajímají nás tedy náklady a identifikace možných zdrojů financování, přičemž se vyhodnocuje forma a doba, zda jde o dotační formu či jiný finanční nástroj, zkrátka veškerý kontext tak, aby ty peníze měly co největší multiplikační efekt,“ přiblížil Melcher.
Co se týče evropské taxonomie, jde spíše o narovnání podmínek a sjednocení výkladu udržitelnosti na jednotném evropském trhu než zavádění nové regulace. Taxonomie je dobrovolná, banky ani firmy ji nemusí využívat, její zavedení však přispělo k odstranění informačních asymetrií. Taxonomická kritéria se podle Melchera nějakým způsobem dotýkají stovek věcných útvarů státní správy. Proto se jím vedený odbor pustil do mapování taxonomie napříč státní správou, což má pomoci její kritéria v budoucnu interpretovat, případně porovnat, pokud již mají obdobu v české legislativě. Další podstatnou náležitostí jsou datové analýzy. „Cílem je navrhovat především to, kde si dopředu spočítáme, jaké to bude mít dopady. To se týká například renovace budov, položky, která bude finančně velmi náročná. Sektor budov je i dobrým příkladem mobilizace soukromého kapitálu, resp. jeho zapojení do financování tranzice. Zde je opět snahou zvýšit efektivitu veřejných výdajů napákováním soukromých zdrojů,“ řekl Melcher. Pod jeho útvarem k 1. lednu letošního roku vzniklo též oddělení zeleného rozpočtování, jehož úkolem je štítkování výdajů a příjmů státního rozpočtu s relevancí k energeticko-klimatické transformaci a následné sledování efektivity daných rozpočtových položek.
Celkový finanční rámec celé tranzice zatím podle Melchera nemá finální vládní razítko, předběžné odhady však existují. „Zatím se nepodařilo dojít k celkové shodě vlády, co si o nákladech myslíme, ale zatím poslední čísla z červencového materiálu, podotýkám neschválená vládou, hovoří o řádu tisíců miliard korun, které budou různě distribuovány. Část bude hradit soukromý sektor, část veřejný sektor. Máme obrovskou výhodu, že má ČR k dispozici velký balík peněz z evropských fondů,“ říká Melcher s tím, že je třeba mít jasno, jak budou peníze využity. „Tyto peníze rozhodnou o tom, kde bude Česká republika za deset či patnáct let v dodavatelských řetězcích,“ zdůraznil.
Melcher též řekl, že přijmout a začít prosazovat principy udržitelnosti do hospodářské politiky znamená již postup vzhůru na žebříčku přidané hodnoty. „Když firmy modernizují, zavádějí nové technologie, zvedá se tak přidaná hodnota jejich činnosti, a tím pádem i životní úroveň obyvatelstva,“ nastínil. Dodal, že v případě dekarbonizace vlastně ani nelze hovořit o nějakém novém fenoménu. „Tranzice hospodářství tady probíhá už několik dekád. Dekarbonizaci vlastně ani nelze oddělit od dávno probíhající obnovy kapitálu na straně soukromého sektoru. Když firmě dojde vybavení, investuje do nového, efektivnějšího, úspornějšího atd. A Česko je krásným příkladem toho, že dekarbonizace a hospodářský růst nejsou neslučitelné koncepty,“ dodal Melcher. Upozornil tak na fakt, že země od devadesátých letech snížila emisní stopu, a přitom zažila výrazný hospodářský vzestup.
Comments