Pivovarnictví je v Česku národním kultem s mnohasetletou tradicí. Nic ale není jako dřív, a tak i tento obor hledá cesty, jak fungovat udržitelněji. V principu jde o to, aby žádná energie, voda ani suroviny nepřicházely nazmar. Z vlastních organických odpadů tak lze vyrábět bioplyn a jeho spalováním pivo vařit nebo z mláta získávat cenné bílkoviny pro lidskou výživu. Jednou použitá voda se nenechává odtéct do kanálu a smysl dává třeba i budování lesních tůní. Směry, kterými se může ubírat pivovarnictví budoucnosti, nastínili v živém streamu projektu [ta]Udržitelnost Dita Jacobson, ředitelka vnějších vztahů v Heinekenu Česká republika, a její kolega Aleš Šimůnek, který je firemním specialistou na inženýring a životní prostředí.
Nadnárodní společnost Heineken v roce 2021 představila svou strategii Brew a better world. "Byl to zásadní zlom v tom smyslu, že se udržitelnost stala nedílným pilířem byznysové strategie. V rámci environmentální udržitelnosti jsme si stanovili cíle týkající se zejména uhlíkové stopy, nakládání s vodou a odpadového hospodářství," uvedla Dita Jacobson. Pobočky v jednotlivých zemích mají podle ní značnou svobodu v naplňování těchto cílů. Zároveň je třeba zohledňovat specifika jednotlivých pivovarů, které fungují v různých podmínkách. Jen v Česku má Heineken tři – Starobrno, Královský pivovar Krušovice a Velké Březno.
V environmentální udržitelnosti jsou obecně klíčovým tématem energie a jejich úspory. V pivovarech jde typicky o to, aby teplo jednou investované do uvaření mladiny nepřišlo následně vniveč. "Když vyrobenou mladinu, která má 95 stupňů Celsia, zchlazujeme studenou vodou, tak se nám ohřeje na 85 stupňů a dál ji používáme v provozu," přiblížil Aleš Šimůnek. Nejčastější surovinou pro výrobu tepla je v současnosti v pivovarech plyn. Spotřeba tepla totiž není stabilní, ale poměrně kolísá a plynná paliva ji dokážou pokrývat s odpovídající pružností. Řada větších pivovarů má navíc vlastní čistírnu odpadních vod, která produkuje značné množství organické hmoty, z níž se dá vyrábět bioplyn. "Například v pivovaru v Krušovicích jsme schopni pokrýt spotřebu tepla zhruba 18 procent vlastním bioplynem, který vyrábíme z odpadu," vyčíslil Šimůnek.
Evropa se chce bez fosilních paliv co nejvíce obejít, což v pivovarnictví nebude jednoduchá úloha. Vedle již zmíněného bioplynu jsou jednou z možných cest tepelná čerpadla. "Například z procesů chlazení vzniká velké množství odpadního tepla, který má celoročně pětatřicet stupňů, což je pro tepelné čerpadlo velmi užitečný zdroj," nastínil Aleš Šimůnek. Jednou z vizí je i využití biomasy. Například odpadní mláto a kvasnice se zatím používají primárně jako krmivo pro zvířata, ale dlouhodobý výhled je takový, že hospodářských zvířat bude spíše ubývat a s tím bude klesat i poptávka po krmivech. Pak je možností použít zmíněné odpadní suroviny jako zdroje energie. "Jídlo nebo krmivo jsou ale důležitější než teplo a dnes existují technologie, jak z mláta separovat bílkoviny. Jsme tak schopni 20 až 30 procent makroživin obsažených v mlátu získat v potravinářské kvalitě. Tyto proteiny se dají využít třeba jako doplněk stravy," řekl Šimůnek. Pokud by se následně z mláta nevyráběl bioplyn, ale přímo se spalovalo, má oddělní bílkovin vliv na snížení emisí dusíkatých látek, a tím na omezení emisní zátěže z energetického využití.
Pro výrobu piva je zásadní také dostatek kvalitní vody, s jejímiž zásobami má stále více oblastí světa problémy. I pivovary tedy mají sílící motivaci starat se nejen o nynější vlastní zdroje vody, ale i to, aby měly životodárnou tekutinu zajištěnu také do budoucna. "Krušovická voda je skvělá a pomáhá tomu, aby naše piva měla chuť, kterou mají mít. Proto je pro nás důležité mluvit s naším okolím – spolky, organizacemi, environmentálně zaměřenými specialisty o tom, co přesně krajina kolem nás potřebuje a co můžeme dělat pro to, abychom tam vodu udrželi," uvedla Dita Jacobson. Pivovar Krušovice tak například spolupracuje s lesnickým parkem Křivoklátsko na vytváření vodních tůní a revitalizaci už existujících mokřadů. "V loňském roce jsme vybudovali zatím deset tůní a v současné době testujeme, která technologie udrží nejvíce vody. Osm z těch deseti tůní už obsahuje kolem 30 metrů krychlových vody, stahují se tam různí živočichové a začínají si tam budovat své prostředí. Takže se to ukazuje jako efektivní metoda," popsala Dita Jacobson.
Klíčovou roli hraje samozřejmě hospodaření s vodou v samotném pivovaru. Základem je tuto důležitou složkou samotného produktu ale i výrobního procesu použít opakovaně – například při sanitaci, která představuje jednu z hlavních oblastí spotřeby. "Je třeba neustále hledat optimalizace, a hlavně to nebrat tak, že když je nějaký proces jednou nastavený, tak je nastavený perfektně a takhle bude fungovat příštích 20 let. My se teď snažíme zaměřit například na stáčírny, protože tam je plno možností, kde vodu využít i dvakrát až třikrát," uvedl Aleš Šimůnek.
Kolik vody dnes v Heinekenu použijí na výrobu 100 litrů piva? Proč je nejudržitelnějším obalem půllitr? Jak jeden z nejoblíbenějších českých nápojů souvisí se sociální udržitelností? Sledujte celý rozhovor s Ditou Jacobson a Alešem Šimůnkem.
Comments