• Redakce

Státní instituce jsou v oblasti klimatické změny málo aktivní, zaznělo na Fóru udržitelného rozvoje

Ministerstvo pro místní rozvoj společně s Ministerstvem životního prostředí a Univerzitou Karlovou pořádalo na začátku února online Fórum udržitelného rozvoje. Tentokrát pod názvem Kultura vs Strategie - Válcují zvyky naše strategie? Letošní debata se zaměřila na oblast společenské rezistence vůči vládním strategiím v oblasti udržitelnosti. Řešila se také otázka, jak lépe i na vládní úrovni změnu klimatu a zelenou tranzici komunikovat.

 

Debata se zaměřila na otázku společenské rezistence vůči vládním strategiím v oblasti udržitelnosti. „Ve státních institucích vidím velkou neaktivitu v oblasti klimatické změny. Často si kladu otázku, jak by měl stát komunikovat změnu klimatu. Je na místě, aby stát a emoce šli ruku v ruce? Paradoxně emoce u lidí nebudí vědecký konsenzus, ale právě neaktivita státu. Konkrétně stát by si měl uvědomit, jakou roli hraje ov utváření emocí a co je budí,” řekla Michaela Pixová z New York University of Prague s tím, že například demonstrace a protesty vnímá jako zoufalé činy, které se snaží probudit stát k akci. Podle Kristiny Zindulkové z Asociace pro mezinárodní otázky chybí důvěra a jednota názoru a upozorňuje, že stávající politika nedostatečně reflektuje.

Francouzský kognitivní vědec Dr. Hugo Mercier se zaměřil na problematiku státních institucí a klimatické změny z pohledu lidského rozumu. Podle Merciera politici i vědci v komunikaci selhávají, protože je společnost nevnímá jako autority, které by rozuměly jejich potřebám a problémům. Masová komunikace, tak jak je chápána nyní, podle něj nemůže motivovat veřejnost k přijetí vědeckých poznatků nebo strategií udržitelného rozvoje. „Komunikace je nezbytným, ale ne vždy dostačujícím nástrojem. Lidé obvykle potřebují materiální nebo společenskou pobídku, aby změnili vlastní přesvědčení v aktivní jednání,“ vysvětlil Mercier.


Vize 2050, emoce a fakta


Má být klimatická politika komunikována s důrazem na fakta, nebo vytvářením nových příběhů a emocí? Tak zněla další stěžejní otázka Fóra udržitelného rozvoje. „Emoce jsou silným hybatelem, ale mohou být dvousečnou zbraní. V roce 2017 obletělo svět video zuboženého ledního medvěda. Nesouviselo s klimatickou změnou, bylo pouze manipulováno s informacemi. Udělalo to víc škody než užitku. Pokud příběh stavíme na faktech, je silný. Pokud na základě emocí, může se rozložit jako domek z karet. V informacích je obrovská síla. Fakta a emoce jsou důležité, ale vždy je dobré emoce stavět na stabilních faktech, jelikož se obrníte informacemi,“ řekla Marie Šabacká, polární ekoložka z Jihočeské Univerzity.

V jedné z diskusí byl představen i projekt Vize 2050 České podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj. Vize obsahuje sérii doporučení z devíti oblastí, které by měly provést Česko zelenou transformací a vytvořit spíše příležitost než hrozbu. „Těchto devět pilířů se týká našich životů. Je to vize, jak hodnotově by mohla společnost vypadat. Měla by být globálně a regionálně odpovědná. Česká republika by neměla být zahleděná, ale otevřená zahraničí. Měla by si hledat spojence a řešení, hlavně na lokální úrovni. A hlavně by měla být připravená na klíčové výzvy budoucnosti,“ řekl Petr Dovolil z PwC.


Klíčový je subdodavatelský profil národního hospodářství


Podle Dana Heuera z iniciativy Změna k lepšímu je nyní nutné Vizi 2050 proměnit do konkrétních kroků na straně vlády i firem a zaměřit se na dvě klíčová témata: subdodavatelský profil národního hospodářství a otázku dodržování lidských práv v dodavatelských řetězcích. „Vize dává smysl, věnujeme se tématům společného postoje firem k udržitelnosti, pomáháme malým podnikům, aby s ESG nezůstávaly pozadu. Víme kam směřovat, ale otázka je jakým směrem. Provázání Vize s konkrétními aktivitami a kroky nám pomůže, jak cílů Vize dosáhnout,“ vysvětlil Heuer.

Hosté online Fóra udržitelného rozvoje upozornili na to, že státním strategiím chybí především reflexe reálných potřeb společnosti, ale i zpětné vyhodnocení jejich dopadů. Státní správa potřebuje takový výzkum, na který se může spolehnout a nastavit správné strategie. Při tvoření strategií by podle expertů měla jít stranou mezioborová rivalita. Přáli by si také širší zapojení společenskovědních oborů.