Evropská unie a s ní i Česko se nachází v běžícím procesu transformace ekonomiky směrem k větší udržitelnosti. Součástí tohoto úsilí je též dekarbonizace energetiky, která spolu s geopolitickými faktory vede k vysokým cenách energii. To staví evropské firmy do složité pozice, protože se snižuje jejich konkurenceschopnost na světových trzích. Výrazně se to dotýká i průmyslového Česka, což v prvním panelu lednové Euro Byznys Breakfast připomněl ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček. „Je pravda, že Česko má dlouhodobě vysoké ceny energie. Proto se snažíme pomáhat tuzemskému průmyslu, který je bohužel energeticky náročnější, než je tomu v jiných evropských zemích,“ uvedl Vlček.

Cesta k lepší konkurenceschopnosti tuzemských firem podle ministra vede přes změnu celého hospodářského modelu Česka. Ten současný je podle něj neudržitelný. „Česká republika je výrazně podfinancovaná nejen v oblasti energetiky, ale i dopravní infrastruktury, datových sítí a především lidských zdrojů. To znamená, že výraznou modernizací musí projít celá naše společnost. Tedy nejen infrastruktura, nejen energetika, ale i my samotní, a to třeba v takových otázkách, jako je spotřebitelské chování, přístup ke vzdělání ve smyslu celoživotního vzdělávání a tak dále. To platí pro celou Evropu. Bez výrazné modernizace nebudeme konkurenceschopní, což říká i Draghiho zpráva,“ připomněl ministr průmyslu.
Z hlediska postupného odstavování uhelných elektráren a výstavby nových zdrojů Vlček upozornil, že je podstatné odpovědět si na otázku, nakolik je nutné, aby česká ekonomika dokázala veškerou svou potřebu pokrýt z vlastních zdrojů. „Že jsme čistým exportérem, platí jen u elektřiny, nikoli u ostatních energií, jako je plyn či ropa. Já jsem zastáncem toho, že ani u elektřiny nemusíme nutně pokrýt potřebu ze 100 procent. Zbytek, nejlépe z obnovitelných zdrojů, můžeme dovážet ze zemí, které k tomu mají lepší podmínky,“ předložil svou vizi ministr. Dodal, že by se to neobešlo bez dalších investic do propojenosti trhu a přenosových a distribučních sítí.
Budoucí český energetický mix mají tvořit zhruba půl na půl jádro a obnovitelné zdroje. Nové jaderné bloky, ať velké v Dukovanech či malé modulární, však nebudou spuštěny dříve než v druhé polovině 30. let. Jelikož znalci trhu odhadují, že uhelné zdroje budou odstaveny dříve, než k datu svého plánovaného pohřbu v roce 2033, bude potřeba vybrat přechodovou technologii, která doplní rozvoj obnovitelných zdrojů, a tou budou podle Vlčka plynové elektrárny. Sám je jedním z iniciátorů návrhu novely energetického zákona, která má umožnit zrychlení povolovacích procesů u nových plynových elektráren s výkonem nad 100 megawattů. „Rád bych pro tento návrh vyjednal i s podporu opozice, která též poukazuje na riziko zdrojové nepřiměřenosti po konci uhlí, protože u takové věci je důležitá celospolečenská shoda,“ vysvětlil Vlček. Dodal, že takové zdroje nebudou vznikat na zelené louce, ale v průmyslových lokalitách, kde je již vybudována část vhodné infrastruktury.
V případě obnovitelných zdrojů je podle Vlčka značná dynamika v rozvoji fotovoltaiky, zatímco u větrné energetiky je to o poznání slabší. I zde vidí Vlček šanci na zlepšení v legislativě a zrychlení povolovacích procesů. „Jednáme o takzvaných akceleračních zónách, což jsou lokality, které by měly jiný režim povolovacích procesů. Zároveň by bylo dobré, kdybychom mohli trhu nabídnout dostatek finančních zdrojů, využít k tomu například prostředky z modernizačního fondu a motivovat investory, aby sami takové zdroje stavěli,“ uvedl Vlček.
Druhou stranou mince udržitelné energetiky je snižování spotřeby. Česko by do roku 2030 mělo podle evropského plánu svou energetickou náročnost snížit zhruba o pětinu proti roku 2022, realističtější vnitrostátní odhad hovoří zhruba o desetině. Vlček je však přesvědčen, že je v silách Česka splnit i ten ambicióznější cíl. „Každý podnikatel počítá každý kilowatt. Jako společnost ale v mnoha ohledech plýtváme a je zde hodně prostoru k úsporám, bez významnějšího dopadu na komfort. Z vlastní zkušenosti starosty Pacova mohu uvést příklad, kdy se nám podařilo díky systematickým chytrým investicím do zateplování a nových zdrojů a díky změně managementu provozu povedlo v letech 2010 až 2020 snížit spotřebu plynu zhruba o 60 procent,“ řekl ministr.
Dopad na životní prostředí nemá jen energetika či průmysl, ale také stavebnictví. Ministr Vlček inicioval změnu stavebních norem ve prospěch dřeva, protože jej znepokojuje dlouhodobé mrhání českým dřevařským potenciálem. „Dřevo je dobrým příkladem, který ilustruje stav naší ekonomiky. Každý rok tu vyroste 15 milionů kubíků dřeva, ale velká část tohoto objemu opouští naše území jako surovina. Nejsme schopni z ní vyrobit ani materiál pro stavebnictví, natož hudební nástroje či jiné zboží s vysokou přidanou hodnotou. Dřevo je jedna z mála surovin, kterou máme k dispozici a je škoda, že z něj nestavíme domy, jak je běžné ve Finsku nebo Rakousku, kde vznikají krásné projekty. V Helsinkách je budova národní knihovny z velké části ze dřeva. To my nemůžeme, protože máme velmi svázané normy, což chceme změnit, protože to má smysl z mnoha hledisek, včetně například vázání uhlíku ve dřevě. Je to tedy chytré a elegantní řešení i z pohledu dosahování různých environmentálních cílů,“ uvedl Vlček.
Samostatnou kapitolou je pak aktuální stav nemovitostního fondu a jeho energetická náročnost, která doposud zůstává zahalena tajemstvím, protože průkazy energetické náročnosti budov se v Česku příliš neujaly. Vlčkův resort se v této věci snaží posunout věci kupředu zřízením nové databáze, kde by se měly sbíhat validnější informace než dosud. „Zároveň myslím, že klíčové je přesvědčit vlastníky budov, že ty investice mají smysl, protože jim uspoří provozní náklady. Celý koncept udržitelnosti je někdy až démonizován. Přitom dává smysl a je na nás, politicích, abychom to dokázali občanům vysvětlit a na konkrétních příkladech doložit,“ uzavřel Lukáš Vlček.
Comments