Snažíme se maximálně zjednodušit cestu ke sdílení energií, říká Jan Zápotočný z E.ON Energie

Od poloviny loňského roku je v Česku možné vytvářet energetické komunity a sdílet energii. Tuto možnost využily tisíce lidí na svých odběrných místech, což předčilo očekávání energetiků. „Ovšem v rámci sdílení energií přetrvává spousta mýtů, jež se mnohdy neslučují s realitou. Zároveň se lidé obávají administrativní zátěže spojené s touto novinkou,“ uvádí místopředseda představenstva společnosti E.ON Energie Jan Zápotočný. V podcastu Trendy v udržitelnosti, který vzniká ve spolupráci INFO.cz a projektu [ta] Udržitelnost, poukazuje na nejzažitější omyly a vyvrací neopodstatněné obavy.

---

Celý rozhovor si můžete pustit nebo poslechnout v audio verzi také na TOMTO odkazu.

Sdílení energií umožnila novela energetického zákona zvaná Lex OZE II. Po více než půlroční zkušenosti využití tohoto nástroje předčilo očekávání. I přesto podle Jana Zápotočného má sdílení energií ještě větší potenciál. „Zákon zavedl něco, co bylo opravdu potřebné a pro zákazníky i nás, výrobce a dodavatele výhodné a důležité. Hodnotím to pozitivně, ačkoli zákazníků, kteří využívají sdílení, zatím není mnoho,“ uvedl Zápotočný.

Problémem podle Zápotočného není ani to, že by spotřebitelé o této možnosti nevěděli, byť i zde je prostor ke zlepšení. Nezávislý průzkum agentury Talk Group na reprezentativním vzorku tisícovky respondentů napříč českou populací, který si nechala společnost E.ON vypracovat, ukázal, že povědomí o sdílení energií má zhruba 61 procent z nich. „Představoval bych si, že by to mohlo i trochu víc, protože je to opravdu důležitá součást energetiky, na druhé straně vzhledem k tomu, kolik mýtů a nedorozumění v oblasti energetiky existuje, je to vlastně dobré číslo,“ dodává smířlivě. 

Zmíněný průzkum též prokázal, že „energetické mytologii“ ve věci sdílení se ve společnosti docela daří. „Dali jsme dohromady otázky na témata, o nichž si myslíme, že jim zákazníci ne zcela rozumí, a zeptali se jich, zda tomu věří, či nikoli. První se týkala představy, že co si vyrobím, to si někdy později spotřebuji. Tomuto mýtu věří 36,5 procent dotázaných, což je dost. Je za tím neznalost faktu, že vyrobená energie se musí spotřebovat ve stejný čas, a platí to i u sdílení v patnáctiminutových intervalech. Druhá otázka se týkala toho, zda sdílení znamená elektřinu zdarma. Tomu nevěří téměř tři čtvrtiny dotázaných, ačkoli je to pravda, byť se to týká silové elektřiny, poplatky související s distribucí a dodávkou zůstávají. A také ten, kdo energii sdílí, za to může požadovat úplatu. Ta ale nemusí mít formu peněz, ale třeba vajíček. Třetím tématem bylo tvrzení: čím více lidí, tím lepší a výhodnější sdílení. Tomuto mýtu věří 32 procent dotázaných. Dalším problematickým mýtem je, že sdílená elektřina automaticky sníží vyúčtování, s čímž souhlasilo 31 procent, a za zmínku stojí i to, že bezmála 23 procent dotázaných si myslí, že sdílení je jen pro ty, kdo mají fotovoltaickou elektrárnu, což rozhodně není pravda, protože smyslem sdílení energií je právě možnost výrobce sdílet energii s tím, kdo vlastní zdroj nemá,“ popisuje Zápotočný. 

Dvě možnosti

Do sdílení energií se za sedm měsíců jeho fungování zapojilo v celém Česku více než 14 tisíc odběrných míst, přičemž zhruba čtyři tisícovky z nich eviduje společnost E.ON. Tento relativně vysoký podíl v rámci E.ONu přičítá Zápotočný velké aktivitě společnosti v této věci. „Jedním z důvodů, proč se řada zákazníků do sdílení nezapojila, může být administrativní bariéra a obavy s tím spojené. My se snažíme tu cestu zjednodušit, spustili jsme službu E.ON Partner sdílení, která nejen našim zákazníkům umožňuje se podívat, jak se to dělá, a nabízíme i pomoc se založením, zaregistrováním a zprovozněním sdílení,“ říká místopředseda představenstva E.ON Energie.

Možnosti vytvoření energetické komunity jsou tři. První z nich je aktivní zákazník, což je společenství omezené nízkým počtem aktivních subjektů, ale neomezené vzdáleností, na kterou lze sdílet. Druhou možností je energetické společenství, do nějž se může zapojit až tisícovka odběrných míst, ale působnost je omezena na hranice tří sousedních správních obvodů obce s rozšířenou působností. Třetí je pak sdílení v rámci bytového domu. První zmíněná varianta je výrazně populárnější. „Na první variantu aktivního zákazníka připadá asi 90 procent, což je dané i tím, že druhé řešení je poměrně komplikované. Předpokládá větší výrobu, obvykle sdílenou s podstatně většími zákazníky. Ale může to být zajímavé i pro obce a věřím, že se budou rozvíjet obě tyto možnosti, protože za správně nastavených podmínek je to výhodné pro obě strany i pro samotnou energetiku,“ myslí si Zápotočný.

Jan Zápotočný, E.ON a moderátor David Mařík

Z chalupy do bytu

Konkrétní cesta k vytvoření energetické komunity není podle Zápotočného nijak zvlášť složitá. „Nejprve je třeba určit, kdo v komunitě bude. U té jednoduché varianty to bude jeden výrobce a několik odběratelů, kteří se dohodnou na takzvaném alokačním klíči, tedy jakým způsobem bude energie mezi členy rozdělena. Určí se správce, což je obvykle výrobce, pak je třeba se zaregistrovat do Elektroenergetického datového centra EDC a podepsat adekvátní dokumentaci. Podstatné je, že elektrárna musí mít sjednané přetoky a podepsanou smlouvu o jejich výkupu, protože i po aktivaci sdílení k těm přetokům s vysokou pravděpodobností bude docházet. To je vše, myslím, že to není zase tak složité,“ říká místopředseda představenstva společnosti E.ON Energie. 

Jedním dechem ale dodává, že věc je spojena nejen s administrativními úkony, ale i se znalostí vlastního energetického hospodaření. „Při nastavování alokačních klíčů potřebujete znát svou spotřebu. A klienti často dělají tu chybu, že si vezmou údaj o spotřebě v domácnosti, porovnají ho s výkonem výroby a těší se, jak to bude krásně pokryté. Jenže to je mýlka, protože se energie musí spotřebovat v těch patnácti minutách, přičemž největší spotřeba bývá v zimě a večer, zatímco výroba mívá špičku v létě přes den,“ upozorňuje na úskalí Zápotočný.    

Pro část zákazníků, kteří mají takovou možnost, by mohla být atraktivní výroba elektřiny fotovoltaikou na chalupě a její spotřeba v městském bytě. I v tomto případě ale Zápotočný zmiňuje podobné překážky. „Opět je zde pár problematických faktorů. Jednak je třeba zajistit možnost přetoků z fotovoltaiky do energetické soustavy v místě, kde se ta chalupa nachází, jednak je třeba upravit režim spotřeby v bytě, aby ke spotřeba docházelo právě v době, kdy fotovoltaika na chalupě vyrábí. A poslední věc, musíte si ověřit, zda bude možné nainstalovat průběhové měření i v tom bytě. Nemusí to být nutně smart meter, ale nějaký typ průběhového měření. To nemusí být realizovatelné všude, například v panelákových bytech to může být komplikované a nákladné,“ uzavírá Zápotočný.

Co sdílení energií znamená pro samotné energetické firmy? Jak správně nastavit alokační klíč? A jaká další technická vylepšení celého procesu sdílení energetici chystají? I to se dozvíte v podcastu Trendy v udržitelnosti.