Proč se firmy dopouštějí greenwashingu? Nakolik může s měřením uhlíkové stopy firem či produktů pomáhat umělá inteligence? A co má současné kolem udržitelnosti společného s 19. stoletím? Tyto a další otázky zodpovídá v dalším streamu projektu [ta] Udržitelnost host navýsost povolaný - Karel Kotoun, zakladatel start-upu Green0meter Studio, který pomáhá podnikům počítat jejich uhlíkovou stopu či získat financování od bank.
Běžná definice termínu greenwashing vysvětluje jako formu dezinformace, která je cíleně šířena za účelem zvýšení povědomí o environmentálně zdánlivě pozitivním dopadu nějakého produktu, služby či firemní strategie. Kotoun se svým týmem v Green0meteru si myslí, že firmy se jej často dopouštějí kvůli nedostatku dat o udržitelnosti, a usiluje o to, aby se tak nedělo. „Všechny ty proklamace ohledně net zero a karbonové neutrality nebývají podložené daty. Takže my se snažíme proti greenwashingu bojovat pomocí dat,“ vysvětluje na úvod Kotoun s tím, že klimatický kýč v podobě fotografií ledních medvědů na drobných ledových krách nefunguje dostatečně, proto je třeba prokazovat fakta daty.
Z Kotounových slov je tak zřejmé, že se firmy často uchylují ke greenwashingu neúmyslně a Green0meter jim nabízí pomocnou ruku. Typickým klientem Green0meteru je malá či střední firma, jejíž klient například požaduje certifikát uhlíkové stopy dané firmy nebo jejího produktu. „Když se pak seznámí s regulací či náležitostmi ohledně GHG protokolu, jsou z toho zmatení a nevědí, kde dohledat informace třeba o dopravě zaměstnanců do práce, o logistice apod. A s tím umí pomoci umělá inteligence či obecně data třetích stran,“ líčí Kotoun. Green0meter pro tento účel pracuje se dvěma metodami. První Kotoun říká v nadsázce „archeolog“. Tam spadají úkony, kde se odkrývají různá data z rozdílných zdrojů jako například počítání uhlíkové stopy logistické firmy na základě satelitních snímků provozu kamionů v místě jejího skladu.
Druhou metodu Kotoun nazývá „rádce“ a v ní je podle něj umělá inteligence ještě silnější. „Tam začínáme teprve zjišťovat původní data těch společností, přičemž to zajímavé bude tranzice, tedy jak se firma dostane z bodu, kde je dnes, do neutrální ekonomiky. Například firma renovovala svou budovu před 15 lety, typ zateplení je zastaralý, takže uniká 15 procent tepla. Díky konkrétní dotaci je ale možné získat nějakou částku na nové zateplení a je v tom taková úspora, že na konci je z toho výdělek. V této metodě je propojení dat o společnosti, dat o dotacích, dat od bank,“ vysvětluje Kotoun.
Na evropské úrovni je nyní podle hosta streamu zřejmý záměr standardizovat reporting a mít jasně formulované informace o udržitelnosti jak pro investory tak pro běžné spotřebitele a zajistit to, že společnosti nebudou lhát. „To, co se dělo v 19. století s účetnictvím, tedy finančním reportingem, se nyní děje s tím nefinančním a udržitelností,“ říká Kotoun. Standardizace je podle něj také dobrou cestou, jak se vyhnout greenwashingu. „Základem jsou data, poté následuje jejich interpretace. A u těchto výstupů je dobré držet se standardní regulace, jako je směrnice CSRD. Ta se sice týká velkých kotovaných společností, ale je dobré se jí držet, i když nemusíte, a nevytvářet vlastní metodologii,“ nabádá Kotoun.
Nakolik procesy prováděné umělou inteligencí v Green0meter řídí člověk? V čem proti greenwashingu pomáhá evropská direktiva Green Claim Directive a další regulace? A kde jsou šedé zóny evropských regulací? Sledujte video zde.