
Nemovitostní fond v České republice čítá podle odhadů zhruba tři miliony budov, průkaz energetické náročnosti má ale jen přibližně každá desátá. "Tato čísla naznačují, jak funguje energetické vyhodnocování nemovitostí v praxi. Průkazů není zdaleka tolik, kolik bychom si představovali," zhodnotil v livestreamu projektu [ta] Udržitelnost David Macenauer, realitní expert z MONETA Money Bank. Průkazy energetické náročnosti budov přitom měly již od roku 2009 vyžadovat stavební úřady u novostaveb a rozsáhlejších rekonstrukcí větších staveb. Od roku 2013 pak platí povinnost přikládat je při prodeji nebo pronájmu nemovitosti.
"V databázi, kterou vede ministerstvo průmyslu a obchodu, máme přibližně 320 tisíc průkazů energetické náročnosti budov. Z toho necelých 90 procent představují rezidenční nemovitosti. Většina průkazů je k novostavbám, starší nemovitosti je mají jen zcela minimálně," vyčíslil David Macenauer. Na otázku, proč je průkazů po více než dekádě zavádění do praxe poměrně poskrovnu, nabídl jednoduchou odpověď: "my Češi jsme zvyklí respektovat pravidla, ale částečně si vybíráme, která pravidla budeme respektovat. A ve chvíli, kdy můžeme něco aspoň trošku obejít, tak této šance využijeme. V tomto případě se lze domluvit na tom, že průkaz nebude vyhotoven a nemovitost automaticky zařadíme do nejhorší kategorie, což je ta klička okolo."
Průkazy jsou přitom podle něj užitečným nástrojem, který směruje novou výstavbu k energetické úspornosti a stejně tak umožňuje majitelům starších nemovitostí provádět smysluplné rekonstrukce, protože standardně obsahuje i doporučení, co je třeba udělat, aby se energetická náročnost objektu zlepšila. Pro banky je to zase důležité vodítko pro kategorizaci budov, které nyní obzvlášť nabývá na významu s udržitelnou transformací. Finanční domy totiž potřebují vyhodnocovat financovaná realitní portfolia i z hlediska udržitelnosti, v níž je spotřeba energií důležitým parametrem.
O tom, co si lidé pořídí či nikoli, často rozhoduje především cena. V případě průkazů energetické náročnosti je to velmi individuální záležitost, protože vždy záleží na typu budovy, jejím účelu a dalších aspektech. "Nicméně v tom světě, v němž žiji já, se u rodinných domů pohybujeme někde okolo čtyř až šesti tisíc korun. U bytových domů to může být sedm až deset tisíc korun. Například v případě větších komerčních objektů už může jít opravdu o energetické studie nebo audity a ty se dokážou vyšplhat na desítky tisíc korun," uvedl Macenauer.
Zároveň vysvětlil, že je třeba rozlišovat mezi Průkazem energetické náročnosti budovy a energetickým štítkem. Druhý jmenovaný se týká pouze obálky budovy a řeší, jaké má izolační vlastnosti. "Zjednodušeně čím lepší energetický štítek na obálku budovy, tím menší propustnost tepla a tím méně topím," shrnul David Macenauer.
Naproti tomu průkaz je obsáhlejší a zahrnuje informace, podle jaké vyhlášky je zpracován a kým, dále technické informace ke konstrukcím objektu i k instalovaným systémům a rovněž již zmíněná doporučení, jak energetickou náročnost snížit. Součástí jsou i kategorie energetické náročnosti od A do G. Nesmí chybět ani datum zpracování, protože průkaz má platnost deset let.
Česko bohužel v zavádění průkazů energetické náročnosti zaspalo a nedá se čekat, že se situace rychle zlepší. Banky ale soudí, že k nápravě by mohla zásadně přispět povinnost přikládat průkaz k dokumentaci v katastru nemovitostí při jakékoli změně vlastníka budovy. "Byla by to win win situace, protože nový majitel by měl přehled, jak provozně náročnou nemovitost kupuje, stát by dosáhl naplnění zákonné povinnosti a banky, které jsou na katastr napojeny, by získaly data, jež potřebují pro vyhodnocování financovaných realit," vysvětlil David Macenauer.
Kdo může průkaz energetické náročnosti budovy zpracovat, aby byl věrohodný? Která další řešení se nabízejí pro vyhodnocování provozní úspornosti budov? Jak je na tom podle dostupných informací tuzemský nemovitostní fond s udržitelností? Sledujte celý rozhovor s Davidem Macenauerem.
Comentarios