Pokud si chceme zachovat pestrý jídelníček, je přechod k udržitelnějšímu zemědělství nezbytností

Cena kávy arabika v poslední době dosáhla historických maxim. Jen letos vzrostla o více než 80 procent. Dva největší světové producenty Brazílii a Vietnam totiž zasáhlo špatné počasí. Jde o výmluvný příklad toho, jak klimatické změny ovlivňují produkci potravin. "Podmínky se tak mění, že arabika, která je jedním z nejoblíbenějších druhů kávy, se může stát nedostupnou. To samé hrozí kakaovým bobům," uvedla v živém streamu Trendy v udržitelnosti Martina Šilhánová, manažerka udržitelnosti v Nestlé Česko. Zmíněné plodiny přitom neohrožuje jen nepřízeň počasí, ale také škůdci, kteří se dříve v pěstitelských oblastech nevyskytovali. Proto je podle Šilhánové zásadní podporovat prvovýrobu v přechodu k udržitelnějším metodám hospodaření, které se zajistí, že se některých potravin nebudeme muset vzdát.

---

"Stejné je to i se základními surovinami, které v kuchyni používáme, jako je pšenice, rýže, kukuřice. I ty trpí klimatickou změnou," podotkla Šilhánová. Z pohledu velké potravinářské firmy, jako je Nestlé, tak udržitelná transformace rozhodně není módní vlnou či povinností nařízenou z Bruselu. Je to klíčová záležitost pro odolnost jejího podnikání. Nadnárodní společnost proto potřebuje úzce spolupracovat se svými dodavateli.

Jedním ze základních bodů této spolupráce je snižování uhlíkové stopy. V rámci hodnotového řetězce Nestlé totiž spočívá 80 procent emisí skleníkových plynů ve scope 3, tedy v dodavatelském řetězci. Základem pro správnou strategii do budoucna je vyhodnocení aktuálního stavu, k čemuž jsou potřeba data. "To je trochu úskalí, protože vidíme, že zemědělci nemají primární data, nebo jen výjimečně. Když vůbec nějaká data mají, tak často vycházejí z těch druhotných a ta bohužel nejsou příliš přesná," posteskla si Šilhánová nad zkušeností z Česka a Slovenska. Narážela na to, že oproti primárním datům změřeným a posbíraným přímo v konkrétní firmě jsou druhotná data například různými regionálními či odvětvovými průměry a k realitě daného podniku mívají často daleko. Efektivně spočítat takzvaný emisní faktor, tedy kolik emisí vznikne na jednotku produkce – litr mléka, kilogram masa či tunu pšenice, přitom není neřešitelný rébus. Ukazují to regiony, kde jsou zemědělci v udržitelnosti výrazně dál. "V Nizozemsku, Velké Británii, Austrálii... v celé řadě zemí už tahle čísla farmáři mají," uvedla Šilhánová. Emisní faktor z přímo změřených dat podle ní obvykle vychází lépe než z dat druhotných.

Neschopnost vykázat svou pozici v udržitelnosti a doložit ji daty může být do budoucna pro prvovýrobce významným hendikepem. "Všechny velké firmy mají nějaké dekarbonizační cíle a pro nás je v rámci celého hodnotového řetězce důležité znát i stopu našich dodavatelů. Pokud ta data nemají, na globálním trhu je to znevýhodňuje," podotkla manažerka Nestlé.

Vedle spolupráce při dekarbonizaci je podle ní klíčová i již zmíněná spolupráce při zavádění udržitelnějších postupů hospodaření, které budou odpovědí na hlavní problémy dnešního zemědělství. Mezi ty patří eroze větrná i vodní, která připravuje pole o úrodnou zeminu. Nedávné povodně přitom ukázaly, že půda obhospodařovaná regenerativním způsobem umí vodu zadržovat lépe než plochy konvenčního intenzivního zemědělství. Podle Šilhánové na své limity naráží i klasická orba. "Stovky let od vynálezu ruchadla pole přeoráváme a určitě to pomáhalo, ale dnes se ukazuje, že nechat půdu dělat to, co umí nejlépe, tedy nechat v ní fungovat život, aniž bychom do něj zasahovali, je možná lepší," uvedla. Rovněž hnojení anorganickými hnojivy už podle ní při vysokém stupni degradace půdy přestává zabírat a směřujeme do stádia, kdy potraviny vypěstované z intenzivně hnojených polí budou mít tolik rezidují, že nebudou zdravé. Žádoucí je proto v co největší míře návrat k organickým hnojivům. "Nedílnou součástí udržitelného přístupu je také střídání plodin a podpora biodiverzity, abychom umožnili na polích život a nebyla to jenom zemědělská poušť," uvedla Martina Šilhánová.

Souhrnně je podle ní trendem budoucnosti regenerativní zemědělství, které popsané přístupy spojuje. Sami zemědělci z nich mohou těžit. "Praxe ukazuje, že například výnosy nejsou horší, někde spíš lepší, ale hlavně stabilnější a celý způsob hospodaření je podstatně odolnější. Když se bavíme o ekonomice, tak snížením počtu pojezdů na poli ušetříte za naftu, omezením chemických hnojiv snížíte další náklady na vstupy," uvedla Martina Šilhánová.

Hlasují pro udržitelné potraviny svými penězi spotřebitelé? Najdou se už i v našich končinách zemědělci hospodařící regenerativně? Nevyslala Evropská komise špatný signál, když po protestech farmářů slevila z požadavků vůči agrárnímu sektoru? Sledujte celý rozhovor s Martinou Šilhánovu.