Odklad reportovací povinnosti přispěje ke kultivaci celé agendy, říká Andrea Pišvejcová

Evropský Omnibus, tedy soubor návrhů, které mají ulevit firmám v oblasti povinného nefinančního reportingu, čeká na schválení Evropským parlamentem. Přestože od povinnosti spjaté s ESG může osvobodit až čtyři pětiny původně dotčených firem, tato agenda pro ně nemusí zanikat. „Že se na ně samotné nebude vztahovat reportovací povinnost, ještě neznamená, že ty informace po nich nebudou chtít jejich obchodní partneři,“ uvádí v podcastu Trendy v udržitelnosti, který vzniká ve spolupráci INFO.CZ a projektu [ta] Udržitelnost, vedoucí advokátka v advokátní kanceláři Glatzová & Co Andrea Pišvejcová.

---

Celý rozhovor si můžete pustit nebo poslechnout také na TOMTO odkazu.

V únoru letošního roku představila Evropská komise balík změn, které se týkají legislativy spjaté s nefinančním reportingem a agendou ESG. Pro část firem může toto „přelajnování hřiště“ uprostřed hry znamenat problémy, pro jiné úlevu. Jaké konkrétní novinky tedy balík nazvaný Omnibus přináší?

„Zatím jde o sérii legislativních návrhů, které ještě budou muset projít schvalovacím kolečkem,“ upozorňuje úvodem Andrea Pišvejcová. „První z návrhů se týká dvouletého odložení povinnosti reportingu pro firmy, které v rámci směrnice CSRD spadají pod vlnu 2 a vlnu 3. Ale subjektů, které by letos měly reportovat za rok 2024, tedy velkých subjektů veřejného zájmu jako finanční instituce a kótované společnosti s více než 500 zaměstnanci, těch se odklad netýká a povinnost reportovat jim zůstává,“ doplňuje advokátka k té části Omnibus balíčku, který firmy patrně v současné době zajímá nejvíce.

Tento návrh by měl být projednán přednostně, aby se schválila jeho implementace do konce roku 2025. Dvouletý odklad má bránit tomu, aby firmy vynakládaly zbytečně náklady na přípravu zpráv o udržitelnosti, protože Evropská komise předpokládá, že většina subjektů z 2. a 3. vlny bude z této povinnosti nakonec vyňata.

Zjednodušení ESG reportingu

Evropská komise kromě úplného vyjmutí některých subjektů z povinnosti ESG reportingu počítá i se zjednodušením reportovací povinnosti pro největší firmy.

„Mělo by dojít k určitému zjednodušení v otázce takzvaných datových bodů, které se v CSRD směrnici objevují a firmy by je měly zveřejňovat podle toho, jak si provedou ‚dvojí materialitu‘. Zjednodušením by mělo projít i Nařízení o taxonomii a Směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti, což se opět týká těch největších subjektů,“ vysvětluje Andrea Pišvejcová.

Pokud budou schváleny i další části balíčku Omnibus, odpadne podle Pišvejcové povinnost pro vlnu 3, tedy malé a střední podniky obchodované na burze, a velké účetní jednotky (vlna 2) budou povinovány jen v případě, že mají více než jeden tisíc zaměstnanců.

„Evropská komise očekává, že v rámci vlny 2 a 3 to od reportovací povinnosti osvobodí zhruba 80 procent podniků,“ dodává Pišvejcová. Firmy tedy nyní musí podle uvedených kritérií zvážit, zda se jich bude povinný reporting týkat, či nikoli.

„Pokud jsem velká účetní jednotka a mám více než tisíc zaměstnanců, tak budu mít dvouletý odklad, ale vím, že na mě reporting poté dopadne. Takže je určitě na místě se připravovat,“ nabádá advokátka.

Chápe rozladění firem, které se na start reportovací povinnosti pečlivě připravovaly, a nyní mohou mít dojem, že to bylo do určité míry zbytečné. Odklad nicméně považuje za rozumný.

„Myslím, že je to krok dobrým směrem. Když nic jiného, pomůže to k tomu, aby se tato oblast kultivovala. Firmy, pro něž to bylo úplné novum, svým způsobem čekaly na inspiraci právě od těch větších subjektů, jak vlastně ty zprávy o udržitelnosti mají vypadat. Teď budou mít více času se na to připravit a inspirovat se u ostatních,“ říká.

Andrea Pišvejcová, Glatzová & Co a moderátor Jaroslav Kramer

Reportovat dobrovolně?

Zároveň však varuje před tím, aby firmy osvobozené balíkem Omnibus spokojeně složily ruce do klína. „Na jejich místě bych dobře uvážila, jaké je jejich postavení na trhu. Protože to, že se na ně nebude vztahovat reportovací povinnost, ještě neznamená, že ty informace po nich nebudou chtít jejich obchodní partneři, kteří reportují povinně a musejí zohlednit svůj hodnotový či dodavatelský řetězec. Pak je možné využít dobrovolné standardy reportingu, které vytvořil EFRAG (Evropská poradní skupina pro finanční výkaznictví – pozn. red.). Počítá se s tím, že pro účely Omnibusu budou tyto standardy tvořit jakési maximum, které mohou velké subjekty po těch menších v rámci svého dodavatelského řetězce požadovat,“ předkládá jednu z možných cest Pišvejcová.

Ze své praxe má vedoucí advokátka Glatzová & Co již dostatek zkušeností s firemním nefinančním reportingem. Může tedy potvrdit, že si firmy našly jistý standard, jak se s touto záležitostí vypořádat, nebo je stále co zlepšovat? Podle ní záleží na tom, o jaký subjekt se jedná.

„Nebudu jmenovat, ale máme zde dvě oblíbené zprávy, do nichž si všichni včetně poradců chodí pro inspiraci. Takže máme tady velké firmy, které k tomu skutečně přistupují zodpovědně, ale najdeme i velice pěkné reporty u malých a středních podniků, které jsou třeba vytvořené na čistě dobrovolné bázi. A pak samozřejmě je dost firem, které nemají až takový zájem se reportingu účastnit dobrovolně, protože to pro ně není důležité. Je to normální a svým způsobem vlastně správné, protože i cílem Omnibusu je zbavit je zbytečného břemene regulace a zaměřit se na praktickou stránku, tedy aby činily reálné kroky v oblasti udržitelnosti, místo aby vytvářely reporty,“ říká Andrea Pišvejcová.

Na jaká zjednodušení se mohou těšit firmy, pro něž reportovací povinnost zůstává? Jaká je budoucnost takzvaných sektorových standardů? A co z balíku Omnibus považuje sama Andrea Pišvejcová za nejzásadnější? I to se dozvíte v podcastu Trendy v udržitelnosti.