Segment energetiky prochází v posledních letech zásadními proměnami. Z hlediska udržitelné budoucnosti je přitom energetika základním kamenem. „Bez udržitelné, tedy environmentálně čisté, dostupné a bezpečné energie si nelze představit rozvoj Česka, Evropy ani lidské civilizace,“ říká v dalším pokračování série rozhovorů Trendy v udržitelnosti expert na energetickou legislativu Tomáš Sequens, partner advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík.
Cesta k oné udržitelné energetice budoucnosti je ještě před námi a zatím nepanuje shoda ani na tom, kudy se přesně vydat. Velkým tématem v Evropě je jaderná energetika, ke které zaujímají jednotlivé země EU rozličné postoje. Česko patří k zastáncům jádra a podle Tomáše Sequense jde o ideální zdroj, pokud má být naším cílem stavět bezemisní ekonomiku. „Vždy je důležité si definovat, co je naším cílem. Po roce 1989 bylo naším cílem zbavit průmysl a energetiku obrovských emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku a polétavého prachu. To se s vynaložením obrovských prostředků povedlo. Pokud cílem dneška je snížit emise skleníkových plynů, pak musíme průmysl a energetiku přebudovat na bezemisní a v českých podmínkách je ideálním řešením jádro,“ vysvětluje Sequens.
Současný tuzemský energetický mix tvoří zhruba z 40 procent uhlí, kolem třetiny připadá na jádro, podíl obnovitelných zdrojů dlouhodobě kolísá kolem15 procent. Závazek vůči Evropské unii vyžaduje, aby bezemisní zdroje v roce 2030 tvořily 55 procent národního mixu. Podle Sequense má Česko v tomto ohledu náskok a de facto splněno. „Často si to neuvědomujeme, ale vlastně už nyní plníme tento závazek, což je skvělá zpráva. Zároveň by nás to ale mělo vést k tomu, abychom si dobře zvolili budoucí kroky. To jest nejen budování obnovitelných zdrojů, ale zároveň také obnova a budování nových jaderných elektráren,“ říká advokát.
Alespoň v nějakém režimu
Jakožto zástupce poradenského segmentu je Sequens v úzkém kontaktu s lidmi z energetického byznysu a nepozoruje, že by kvůli sázce státu na jádro polevoval jejich apetit budovat obnovitelné zdroje. Při správné kombinace jádra a obnovitelných zdrojů je podle Sequense možné vystoupit z uhlí pozvolna, bezpečně a udržitelně. „Není moc moderní to říkat, ale myslím, že je důležité zdůrazňovat, že větrné a fotovoltaické elektrárny nejsou řiditelné a do sítě dodávají buď příliš, nebo málo. Spolehlivé, stálé zdroje jsou jádro a uhlí. Nahradit uhelné elektrárny není jednoduché, a pokud se nechceme dostat do situace, že budeme závislí na masivním dovozu, budeme je ještě potřebovat,“ říká Sequens, podle nějž nedávné zprávy o hrozícím odstavování uhelných elektráren kvůli vysokým cenám emisních povolenek nevěstí nic dobrého. „Pokusme se udržet uhelné elektrárny alespoň v nějakém režimu provozu do doby, než se podaří vybudovat nové jaderné zdroje,“ nabádá.
Vzhledem k politickému a společenskému důrazu na udržitelnost však do popředí vystupuje otázka financování uhelné energetiky. Podle Sequense je to problém jak z hlediska bankovního krytí, tak z hlediska pojišťoven. „Klienti z řad uhelných energetiků si stěžují, že nejen neseženou financování, ale elektrárnu ani nespustí, protože ji nikdo nechce pojistit. Financování uhelných elektráren ani jejich pojištění skutečně není v kurzu,“ poukazuje na komplikaci.
Jak moc škodí NIMBY
V současné době vzniká aktualizovaná podoba Státní energetické koncepce, která počítá s vyváženým mixem jádra, obnovitelných zdrojů, uhlí a nových paroplynových elektráren. Otázka podle Sequense je, zda reálný vývoj nepůjde rychleji a složitějšími cestami, než bude zaneseno v plánech. „Realita je závislá na řadě okolností, které nemáme šanci ovlivnit, jako je cena emisních povolenek, cenotvorba vůbec a podobně,“ říká Sequens.
Aby vše šlo správným směrem, je podle Sequense třeba celospolečenské úsilí, což může znít jako fráze, ale advokát v této souvislosti zmiňuje například neblahý efekt fenoménu NIMBY (Not In My Back Yard - ne na mém dvorku), který zhruba znamená „postavte to, je to krásné, ale někde jinde“. Pokud by byl důsledně uplatňován vždy a všude, nebylo by možné postavit nikde nic. „Na to narážíme ve většině projektů, které se snažíme podporovat, a je to vždy velmi komplikované. Pokud máme postavit nové elektrárny nebo úložiště jaderného odpadu, někde to prostě být musí. A je to mix strategie, diplomacie a taktiky a je to obrovský úkol nejen pro státní správu a investory, ale i pro starosty a obyvatele. Každý by si měl být vědom, že je třeba přiložit ruku k dílu při budování udržitelné energetiky.“ Jedním dechem Sequens dodává, že u tohoto přesvědčování klíčových stakeholderů je naprosto nezbytná absolutní transparentnost a otevřenost.
Dotační místo tržní
Závěrečným tématem rozhovoru byl předpokládaný dopad těchto témat na budoucí složení Evropského parlamentu. Sequens usuzuje, že nový parlament zdaleka nemusí být tak zelený jako ten dosavadní. „Kyvadlo se může vychýlit mnohem více, než se nyní odhaduje,“ myslí si.
Jedním z důvodů podle něj je právě zelená politika stojící do jisté míry na emisních povolenkách. Tento nástroj původně vznikl z ušlechtilých pohnutek jako svého druhu poplatek za vypouštění emisí skleníkových plynů. „Jelikož se z něj však stal standardní finanční nástroj, začali s ním obchodovat velcí finanční investoři jako s akciemi a dluhopisy. To způsobilo obrovský nárůst cen povolenek a také jejich cenovou volatilitu. Mnoho podniků tak veškeré své zisky neinvestuje do obnovy svých zařízení, ale do povolenek. To v podstatě znemožňuje smysluplné plánování a na druhé straně získávají státy peníze z povolenek, z nichž pak financují dotační programy. Koncepčně to tak mění ekonomiku tržní v ekonomiku dotační. Milton Friedman se musí otáčet v hrobě,“ uzavřel Tomáš Sequens.