Snaha firem o komunikaci udržitelnosti sílí a letos se nám to ukázalo možná trochu překvapivě u malých a středních firem a sociálních podniků. V těchto skupinách byl nárůst přihlášených skokový a vidíme u nich skvělou dovednost – efektivní posouzení materiality – což je pak inspirace pro ostatní, říká Lucie Mádlová, ředitelka a zakladatelka Asociace společenské odpovědnosti, která stojí za vznikem ESG žebříčku. Výsledky tohoto ročníku byly představeny začátkem listopadu.
ESG žebříček letos vznikl už třetím rokem. Pozorujete na základě výsledků dosavadních ročníků, že se povědomí o ESG mezi firmami zvedá a úroveň jejich přístupu k udržitelnosti se zlepšuje?
Určitě ano, a nejen na základě žebříčku, narůst povědomí a erudovanějšího přístupu k udržitelnosti vidíme během naší práce v Asociaci společenské odpovědnosti kontinuálně. Z udržitelnosti se v byznysu stává nezastupitelná hodnota. Ať už to pro velké české banky nebo nadnárodní korporace znamená přístup k dopadům na životní prostředí, péči o zaměstnance a stakeholdery nebo i transparentní vedení, a s tím tedy interní směrnice a propracovanou komunikaci navenek, nebo třeba jen výběr jednoho dvou témat u malých a středních podniků, která se jejich core byznysu skutečně dotýkají.
Kromě tlaku legislativy nebo partnerů v dodavatelsko-odběratelském řetězci hraje roli i tlak zákazníků. To nám potvrdil především poslední výzkum, který pro nás zpracovala agentura Ipsos právě u příležitosti ESG žebříčku. Tři čtvrtiny Čechů si myslí, že by firmy měly dbát na udržitelnost stejně jako na tvorbu zisku a za poslední rok téměř 6 z 10 Čechů nějakým způsobem upravilo své nákupní chování s ohledem na udržitelnost a odpovědnost firem.
Rozrůstá se okruh přihlášených do ESG žebříčku neboli sílí snaha firem prezentovat udržitelnost?
Snaha firem o komunikaci udržitelnosti sílí a letos se nám to ukázalo možná trochu překvapivě u malých a středních firem a sociálních podniků. V těchto skupinách byl nárůst přihlášených skokový a vidíme u nich skvělou dovednost – efektivní posouzení materiality – což je pak inspirace pro ostatní.
Mění se nějak obory, ze kterých přicházejí zájemci o účast?
Neřekla bych, že se mění. Samozřejmě vede bankovní sektor, a určitě i zpracovatelský sektor nebo oblast retailu.
Letos jste stanovili otázky na základě ESRS standardů. O nich se říká, že jsou výrazně komplexnější než třeba dříve často používané standardy GRI. Byl tedy v tomto ročníků náročnější i váš dotazník? Jak moc se proměnil?
Dotazník je výrazně jednodušší, postavili jsme ho na reálném legislativním rámci a pro firmy, které už reporting alespoň nějak znají, byl známý. Chtěli jsme firmám ještě více pomoci zorientovat se ve standardech a určování si vlastní materiality. Žebříček má totiž představit firmy, které úspěšně implementují udržitelné principy do svých strategií a ty následně transparentně komunikují.
Cílem byla především co nejvyšší vyplněnost dotazníku, a to se povedlo. Takže se ukázalo, že dotazník je pro firmy uživatelsky přívětivý a dokáže je navést na doložení reálných strategií i měřených dat. Posuzovali jsme, do jaké míry jsou reporty či strategické dokumenty v souladu s ESRS standardy.
Narážíte při hodnocení odpovědí na to, co se často skloňuje, že firmám chybí data?
Spíše narážíme na to, že v mnoha případech chybí informace o tom, jak jsou strategie implementovány v praxi. Zároveň se mnohdy velké firmy odvolávají na globální strategie a chybí lokální přístupy.
Dá se na základě dosavadních ročníků zhodnotit, ve kterých oblastech jsou firmy spíše silné, kde naopak častěji mívají slabiny?
Tradičně jsou firmy silnější v oblasti S. Péči o zaměstnance nebo i vlastní komunity mívají na vysoké úrovni, a teď už spíš pracují na reportování. Slabiny bývají v oblasti G, která je všeobecně složitá na komunikaci, a ačkoli velké firmy procesy mají, je pro ně složité je strategicky popsat a měřit nebo vykazovat.
Můžete zmínit, klidně jen obecně, jeden dva příklady dobré praxe, které jsou podle vás obzvlášť inspirativní?
Zmínila bych Letiště Praha. Jedná se o sektor, který v lidech automaticky vyvolává negativní konotace směrem k životnímu prostředí, což se samozřejmě leteckému průmyslu vytknout nedá. Stejně tak mnohdy velmi neférová péče o zaměstnance. Nicméně Letiště Praha je jako společnost velmi silně zaměřená na ESG strategie a v rámci vlastní působnosti dělá pro udržitelnost mnoho. A v tom vidím velkou inspiraci – schopnost pojmenovat vlastní slabiny, ale zároveň práci v oblastech, které dokážou změnit.
Comments