Eliška Stříbrská, David Chytil a Bernadeta Baroková obsadili první tři místa v loňském ročníku soutěže Czech Envi Thesis, která oceňuje výjimečné bakalářské a diplomové práce zaměřené na životní prostředí. Vítězové šestého ročníku svými pracemi mimo jiné ilustrují, jak je téma udržitelnosti košaté, kolik má pozoruhodných souvislostí a že může nabízet zajímavé uplatnění. Ostatně oni sami už se jím dál profesně zabývají nebo se mu chtějí věnovat, což je zároveň pozitivní doklad zájmu nastupující generace o udržitelnou budoucnost. Oceněnou trojici jsme s potěšením vyzpovídali v živém streamu Trendy v udržitelnosti, kde nejen přiblížila svá témata, ale i to, co jim předcházelo a co by mělo následovat.
Aby jídlo nekončilo v koši
Eliška Stříbrská je absolventkou magisterského programu na Fakultě přírodovědecké Univerzity Palackého v Olomouci, takže k udržitelným tématům měla blízko už svým studijním zaměřením. Problém plýtvání jídlem jí zároveň osobně zajímal, protože s ním měla zkušenost z brigád v různých gastronomických podnicích. Když jí ho tedy vedoucí diplomové práce předestřel, byla to pro ni jasná volba. Její téma znělo: Plýtvání jídlem v menze: případová studie Univerzity Palackého v Olomouci.
Eliška začala tím, že si přečetla řadu zahraničních studií, protože na podobné práce z českého prostředí nenarazila. Získané poznatky, zejména o způsobech sběru dat, pak využila ke stanovení vlastního postupu s cílem zjistit co nevíce a zároveň se dobrat praktických výsledků. Využila dotazníkové šetření, pozorování i komunikaci s menzou. Ukázalo se, že nejvíce plýtvají sami strávníci. Zároveň od nich přicházely náměty, jak to řešit. Šlo například o možnost koupit si v menze znovu použitelnou krabičku nebo možnost použít pro odběr jídla vlastní nádobu, aby si strávník mohl nedojedené jídlo odnést.
Ukázalo se, že problém může být i v objednávání, protože když lze pokrm vybírat ještě ve frontě na oběd, menza neví, kolik bude jednotlivých jídel potřeba a častěji se stane, že se jich část neprodá. Optimalizace objednávacího systému tedy může rovněž pomoci.
Svou práci Eliška průběžně konzultovala s vedením menzy, aby ve svých závěrech nenavrhovala opatření, která nebudou aplikovatelná. I díky jejímu podnětu se posléze podařilo zajistit nabídku znovu použitelných krabiček pro odnesení nedojedeného pokrmu.
Společenská odpovědnost versus lidská práva
Pro Davida Chytila nebyla cesta k environmentálnímu námětu tak přímočará, protože studoval obor Právo a věda na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Během studia se ale začal hlavně o změnu klimatu čím dál víc zajímat osobně. K tématu své práce Corporate responsibility and human rights: a way dorward for climate litigation se dostal trochu náhodou přes stáž v Centru pro klimatické právo a udržitelnost Akademie věd.
Klimatické litigace nebo klimatické žaloby jsou podle něj v podstatě soudní spory, jejichž cílem je většinou zvýšit ochranu klimatu. "Často jsou to strategické žaloby. To znamená, že cíl žalobců není jenom vyhrát soudní spor, ale i změnit skrze soudní cestu nějakou politiku nebo veřejné mínění," vysvětlil David. Většina dosavadních úspěšných klimatických žalob směřovala proti státům, například v Nizozemsku. "Čím dál častěji ale strategické litigace, které podávají zpravidla neziskové organizace nebo i jednotlivci, míří proti korporacím, a to s argumentem, že korporace jsou mnohdy ti největší znečišťovatelé, a zatímco státy mají primární odpovědnost kvůli mezinárodním právu a závazkům, společnosti často vykazují jen nezávazné deklarace. Takže je to snaha vyvodit tvrdší odpovědnost skrze soudy," přiblížil David.
Primárně se zaměřil na Evropu a nejdříve analyzoval právní úpravu, o kterou lze argumentaci žalob opřít. Jde například o mezinárodní závazky nebo třeba pokyny OSN k byznysu a lidským právům. Velmi aktuální je v této souvislosti evropská směrnice o udržitelnosti podniků CSDDD, díky níž vznikne v Evropě větší prostor podávat environmentální žaloby.
"To téma je pořád poměrně nové a většina rozsudků, které jsem analyzoval, ještě nedospěla do konce a jsou ve fázi prvoinstančních či druhoinstančních rozhodnutí," uvedl David. Ve své práci ale dospěl k tomu, že vztah byznysu k lidským právům se často řeší právě v souvislosti se změnou klimatu. "Čím dál tím víc se mluví o tom, že klimatická krize na lidská práva dopadá," podotkl David Chytil.
Životní prostředí jako terč populistů
Bernadeta Baroková v době konání finále studovala doktorský program na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. K tématu environmentálního populismu na Slovensku ji přivedla souhra vícero faktorů. "Studovala jsem veřejnou a sociální politiku, takže environmentální politika tam nebyla až tolik přítomna, ale já jsem si řadu takových předmětů vybrala během studia. Roli hrál určitě i osobní zájem, stáže, ale i tehdejší vývoj na Slovensku, takže jsem téma životního prostředí dokázala spojit se zaujetím pro téma populismu," vysvětlila Bernadeta.
Při zpracování své analýzy se zaměřila diskuzi o reformě slovenských národních parků. Nastudovala přitom zhruba 140 různých projevů z pravé části politického spektra. "Byla celkem výzva zkoumat všechny narativy a diskurzy, které se kolem toho vyvíjely," uvedla Bernadeta.
Pokud má sama přehled, je její práce v rámci Slovenska poměrně jedinečná. Empirická část v mnohem potvrdila teoretický úvod. Bernadeta dospěla ke spojení environmentálního populismu s koncepty antielitismu, ekonomické marginalizace a nacionalismu. "Antielitismus byl opravdu velmi přítomný vůči neziskovým organizacím, které podporovaly reformu národních parků, vůči ministerstvu životního prostředí, ale i dalším státním organizacím, které se věnují ochraně přírody," uvedla Bernadeta Baroková. Elity byly podle ní mnohdy vyobrazovány jako zlé, zkorumpované, obhajující cizí zájmy a podkopávající suverenitu Slovenska i ochranu přírody.
Komu by vítězové loňských Czech Envi Thesis doporučili své práce přečíst? Co plánují ve svém životě dál? Poslechněte si celý rozhovor s Eliškou Stříbrskou, Davidem Chytilem a Bernadetou Barokovou.
Comments