Udržitelná transformace představuje přelomovou změnu, která se dotýká mnoha stránek fungování společnosti. Bylo by překvapivé, kdyby všechno šlo hladce a podle očekávání. Evropa má dnes problém s drahými energiemi, nadšení pro elektromobilitu v některých evropských automobilkách vadne a zemědělci začátkem roku vyrazili s traktory do měst.
Evropská unie chce být do roku 2050 uhlíkově neutrální, aby zbrzdila klimatické změny. Aktuální cíle vyjadřuje agenda Fit for 55, podle níž je cílem snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 procent proti roku 1990. Směřuje k tomu celá řada opatření. Udržitelnost se ale nezužuje jen na bezemisní fungování společnosti, v hlavním pilíři, kterým je životní prostředí, sem spadají třeba i omezování produkce odpadů, šetrné hospodaření s vodou nebo ochrana biodiverzity.
Z praxe přichází řada pozitivních zpráv. Jen namátkou: celkové emise skleníkových plynů se mezi lety 1990 a 2021 Unii podařilo snížit o 28 procent. Udržitelná agenda stále více prorůstá do byznysu, k čemuž přispívá i to, že firmy budou muset v rámci postupně zaváděného ESG reportingu odkrýt karty a důkladně prozkoumat, jak na tom s udržitelností jsou. Přibývají tak dekarbonizační plány, prostor dostávají nové technologie. Celkem příjemná překvapení přinášejí data, která ukazují, do jaké míry jsou podniky v souladu s Taxonomií EU, tedy jakýmsi výčtem udržitelných aktivit. „Podle nejnovějších údajů agentury Bloomberg vykázalo za finanční rok 2023 více než 500 evropských podniků celkem 669 miliard eur tržeb v souladu s taxonomií, což představuje přibližně 23 procent jejich celkových tržeb. To je 16procentní nárůst ve srovnání s údaji vykázanými za finanční rok 2022,“ říká v rozhovoru pro toto vydání TOP UDRŽITELNÉHO BYZNYSU spolutvůrce taxonomie Martin Špolc. Lepší, než se očekávalo, je podle něj také míra investic v souladu s taxonomií, která určuje další směřování ekonomiky.
Levně vyrábějící zdroje, ale drahé energie
Nepřehlédnutelné jsou ale i méně příznivé signály. Začít lze u energetiky. Studium historie ukazuje, že každá civilizace do velké míry stojí a padá s dostupností energie, která ji pohání. Lhostejno zda jde o práci otroků, nebo termojadernou fúzi. Čím složitější civilizace je, tím více energie potřebuje a tím více na ní závisí. A v tomto punktu má Evropa problém. Sílu její ekonomiky podkopávají příliš drahé energie. Jejich ceny už sice postupně klesly z výšin roku 2022, kam je vynesla energetická krize, ale stále zůstávají vysoké a v mezinárodním srovnání nekonkurenceschopné. To je těžká rána zejména pro energeticky náročnější obory, a tak může přibývat těch, které budou hledat nákladově příhodnější podmínky jinde. Energetická krize se přičítala především konfliktu na Ukrajině a odstřižení Evropy od dodávek ropy a plynu z Ruska. Leckteří zasvěcení ale upozorňují, že nezanedbatelný vliv na zdražování energií má aspoň v současné fázi i udržitelná transformace v energetice a s ní spojený rozvoj produkce z obnovitelných zdrojů.
Ty jsou sice schopny vyrábět levně, jenže elektrická síť vyžaduje rovnováhu mezi výrobou a spotřebou a výkon solárních a větrných elektráren se nedá řídit, protože závisí na počasí. S přibývajícím podílem lokálně roztroušených obnovitelných zdrojů je tak vyrovnávání sítě složitější a nákladnější, mimo jiné proto, že se musí udržovat záložní kapacity stabilních zdrojů pro situace, kdy nesvítí a nefouká. V ceně elektřiny to musí zaplatit odběratelé, stejně jako investice do přípravy sítě na připojování dalších a dalších fotovoltaik a větrníků. Česko má však při budování udržitelné energetiky ještě jeden specifický problém, a tím je odchod od uhlí. Je poslední ze dvou zemí EU, kde mají uhelné elektrárny největší podíl na výrobě elektrické energie – loni to bylo 42,6 procenta. Návrh aktualizované Státní energetické koncepce počítá s úplným útlumem využití uhlí pro energetické účely do roku 2033. Většina velkých tuzemských bank s nadnárodní účastí ale ve svých strategiích plánuje financování uhlí opustit už v roce 2030.
Ještě neúprosnější je ovšem ekonomická realita. Vysoká cena emisních povolenek v porovnání s cenou silové elektřiny může vést k utlumení výroby energie z uhlí ještě výrazně dříve. „Dva největší výrobci energie z uhlí, tedy společnosti ČEZ a Sev.en, uvedli, že do ztráty by se provoz uhelných elektráren mohl dostat již v horizontu tří let, tedy v roce 2027,“ podotkl nedávno v rozhovoru pro web týdeníku Euro právní expert Robert Reiss z advokátní kanceláře PRK Partners. Tak brzké odstavení uhelných elektráren by Česko dostalo z pozice dlouholetého exportéra elektřiny do pozice země závislé na dovozu. To určitě k levnějším energiím nepřispěje, což je o to nepříjemnější, že tuzemská cena elektřiny už je i tak v rámci EU vysoká. Nedávno zveřejněné porovnání Eurostatu, které bralo v potaz i kupní sílu v jednotlivých zemích, ukázalo, že proud pro domácnosti byl v Česku v loňském druhém pololetí vůbec nejvyšší v rámci Unie.
Elektromobilita nejede podle představ
Mercedes šlápl na brzdu v rychlém přechodu k elektromobilům a jeho šéf Ola Källenius oznámil, že firma bude prodávat modely se spalovacími motory, dokud o ně budou mít zákazníci zájem. Původně luxusní německá značka plánovala skoncovat s vozy na benzin či naftu ještě do konce do konce dekády. Od roku 2030 už je nechtěla vůbec nabízet. Jenže podle zdrojů deníku Handelsblatt prodeje aut do zásuvky nebyly uspokojivé.
Jde o čerstvý příklad toho, že v přechodu silniční dopravy na elektřinu nejde vše podle očekávání. Podíl čistě bateriových vozidel na trhu EU vzrostl mezi roky 2020 až 2023 z 5,4 procenta na 14,6 procenta, přičemž loni překonaly svým zastoupením v prodejích dieselové automobily. Dosavadním průměrným tempem nárůstu tržního podílu o tři procentní body ročně by se ale EU dopracovala k prodeji pouze bateriových aut za dalších 28 let. Regulatorně se ho však rozhodla prosadit už od roku 2035.
Optimisté věří v rychlý nástup nové technologie od určitého přelomového momentu, v Mercedesu jej ale na obzoru zatím zjevně nevidí. Ani v další z dominantních evropských značek, Volkswagenu, nepanovala ještě v závěru loňského roku zrovna růžová nálada a jedním z důvodů byla podle zpráv médií nesplněná očekávání v prodeji elektromobilů. Na největším automobilovém trhu Evropy v Německu loni tržní podíl elektroaut stagnoval. Podíl všech vozidel do zásuvky včetně plug-in hybridů dokonce meziročně klesl. Mezinárodní agentura pro energii to ve svém posledním Global EV Outlooku přičítá ukončení dotací na elektrická vozidla v závěru loňského roku.
A tady leží jeden z dosavadních klíčových problémů elektromobility v Evropě. Bateriová vozidla jsou stále příliš drahá oproti konvenčním autům a bez podpor u zákazníků nevyhrávají. Pokud se vezme průměrná cena vážená podle prodejů, tak v Německu byly elektromobily v roce 2022 o 14 procent dražší, zatímco v Číně o 14 procent levnější než konvenční auta. V nejlidnatější zemi světa také jejich tržní podíl loni dosáhl 25 procent.
Dlužno podotknout, že v Evropě také panují velké rozdíly v postupu elektromobility na různých trzích. Ve Švédsku, Finsku či Dánsku měla loni auta čistě na elektřinu více než třetinový tržní podíl, zatímco na Slovensku to nebyla ani tři procenta. Česko se s tříprocentním podílem také řadí na chvost EU.
Hnůj v soukolí agrární transformace
V závěru loňského a počátkem letošního roku se Evropa stala dějištěm protestů zemědělců, kteří vyrazili do ulic například ve Francii, Belgii, Nizozemsku, Německu, Polsku i v České republice. Nikoliv jediným, ale jedním z hlavních důvodů byl odpor k Zelené dohodě. Podle jejích původních záměrů by například zemědělci museli do budoucna nechat část své orné půdy ladem nebo také poměrně výrazně snížit využití hnojiv.
V Nizozemsku dokonce z revolty proti utužování environmentálních podmínek hospodaření vznikla politická iniciativa, která ve volbách získala zastoupení v tamním parlamentu. Evropská komise se v reakci na protestní vlnu rozhodla přehodnotit některé záměry a ustoupila od politiky zohledňující emise ze zemědělství ve svém klimatickém plánu do roku 2040 nebo odložila záměr, aby zemědělci nechávali část půdy ladem kvůli zlepšení biologické rozmanitosti. Terčem kritiky ale nejsou jen konkrétní snahy udělat zemědělství šetrnějším k životnímu prostředí. Farmáři mají problém s přebujelou byrokracií a cíle v zelené politice hrozí uvalit na ně další papírování. Německý ministr zemědělství Cem Özdemir na setkání resortních šéfů v Bruselu, které hledalo odpověď na stížnosti farmářů, podotkl, že průměrný zemědělec „tráví čtvrtinu svého času u stolu“ kvůli „byrokratickému monstru“ EU. Změnit to by mohl být úkol pro novou Evropskou komisi.
Comments