Jíme dvakrát více masa než před padesáti lety, přechod na rostlinnou stravu by prospěl všem, říká Martin Ranninger

Rostlinné varianty nahrazují v jídelníčku Čechů stále častěji nejen maso, ale i mléko. Argumentů pro je celá řada, tempo tohoto posunu je však velmi vlažné. „Lidí na planetě bude brzy deset miliard. Dosavadním způsobem produkce potravin je nebude možné uživit,“ říká spoluředitel organizace ProVeg Česko Martin Ranninger v podcastu Trendy v udržitelnosti, který vzniká ve spolupráci INFO.cz a projektu [ta] Udržitelnost.

---

Celý rozhovor si můžete pustit nebo poslechnout také na TOMTO odkazu.

ProVeg Česko, pobočka mezinárodní nevládní organizace ProVeg International, se soustředí primárně na rostlinné stravování, ale do budoucna chce svůj záběr rozšířit i o kultivované a fermentované potraviny. „Zaměřujeme se na udržitelnost nebo spíše neudržitelnost našich stravovacích návyků a naší globální misí je nahrazení 50 procent živočišných produktů do roku 2040,“ představuje Martin Ranninger základní cíl zastřešující organizace.

Při detailnějším pohledu na zmíněný cíl Ranninger zmiňuje, že v potravinářství z hlediska udržitelnosti nejde jen o uhlík. „V případě jídla se na věc musíme koukat i z jiných pohledů, například zohlednit biodiverzitu či využití půdy. I v případě uhlíku jsou ale živočišné potraviny mnohonásobně náročnější na produkci, což jasně vyplyne z porovnání rostlinného burgeru třeba z luštěnin s burgerem z hovězího. Další rozměr je zdravotní a také etický, konkrétně zacházení se zvířaty,“ zmiňuje Ranninger.

Martin Ranninger připomíná, že aktuální závazek ProVeg v podstatě představuje návrat k úrovním spotřeby masa z ne tak dávné minulosti. „Statistické údaje o aktuální spotřebě masa v Česku hovoří o zhruba 80 kilogramech na osobu za rok. Před padesáti či šedesáti lety to byla polovina. Takže spotřeba masa nejen v Česku, ale i dalších zemích bohatší části světa je opravdu vysoká a má smysl ji omezovat,“ argumentuje host podcastu.

Martin Ranninger, ProVeg a moderátor Jaroslav Kramer

Krmme lidi

Neméně podstatný rozměr spojený s živočišnou výrobou potravin je výše zmíněná biodiverzita. Z pohledu ProVeg totiž živočišná výroba přispívá k úbytku druhů, zatímco rostlinná naopak. „Když se podíváme na využití půdy, pak 80 procent z celku slouží produkci potravin živočišného původu, avšak celosvětově z této produkce přijme lidstvo jen 18 procent kalorií. Je to dáno tím, že hospodářská zvířata spotřebují velké množství zdrojů, tedy krmiva a vody. Takto je živíme několik let, ale ve výsledku objem kalorií i bílkovin, které z nich získáme, je mnohem menší,“ přibližuje Martin Ranninger s tím, že tento fakt má svou váhu i v úvahách o potravinové bezpečnosti či soběstačnosti. „Ročně vykrmujeme asi 90 miliard zvířat, na planetě nás brzy bude 10 miliard, tak bychom tu potravu mohli dát přímo lidem a mít vyřešenu otázku potravinové bezpečnosti,“ dodává s tím, že současný přístup je neudržitelný z prostého důvodu, a to že desetimiliardovou populaci prostě neuživí.

Není tajemstvím, že kvalita stravy má přímý vliv na naše zdraví. Ke zdravému stravování je však třeba přistupovat i se zdravým rozumem. „Stačí jíst hranolky s kečupem a můžete se prohlásit za vegana, ale každému je jasné, že tak nezíská živiny, které tělo chce a potřebuje. Na druhé straně je obvyklé, že když někdo prohlásí, že chce omezit maso, v jeho okolí se všichni změní ve výživové poradce a budou tvrdit, že dotyčnému budou chybět bílkoviny, vápník a další věci. Ale ty samozřejmě jsou i v rostlinných zdrojích,“ říká Ranninger. 

Různé motivace

Ekologie, zdraví a etický rozměr jsou tři nejčastější motivace, které lidé udávají jako důvod své snahy omezovat spotřebu masa. „Pro někoho to může být jen jedna z těchto věcí, nebo kombinace dvou. Pak je ale skupina, pro niž je podstatné zpestření jídelníčku a udržitelnost je vůbec nezajímá. Další věcí jsou trendy v gastronomii, nabídka v obchodech. Prostě důvody na osobní rovině jsou různé,“ zmiňuje Ranninger.   

Motivace se podle spoluředitele ProVeg Česko vyvíjejí v čase a liší se i podle věkových kategorií. „Environmentální důvody převládají u mladší generace, která se více zajímá o to, jaký dopad na planetu má naše lidská činnost. U starších jde spíše o ty zdravotní ohledy,“ vysvětluje. 

Motivaci je třeba hledat i na straně nabídky. Tam za pádný osvětový argument Martin Ranninger považuje evropská nařízení kolem ESG. „Podíváme-li se na maloobchodní řetězce, téměř každý má nějaký svůj závazek kolem udržitelnosti, ale bližší pohled na emise v maloobchodním potravinářském světě odhalí, že scope 1 a 2 dělají nějakých pět až deset procent a 90 procent připadá na scope 3, tedy potraviny, které prodávají, přičemž za 80 procent z toho objemu zodpovídají živočišné potraviny. Dokud tedy řetězce nezmění skladbu sortimentu, nemají šanci své závazky splnit. Přistupují k tomu různě. Například Ahold chce do roku 2030 dosáhnout toho, aby 50 procent nabízených bílkovin pocházelo z rostlinné výroby. Podobně to má Lidl a nedávno se k tomu přihlásila i skupina Rewe. To je správná cesta. Když se podíváme, co se v posledních letech dělo v udržitelnosti, tak si prodejny daly na střechu soláry a vyměnily dveře u mrazáků, ale to má strašně malý efekt, zatímco rostlinná strava má mnohem větší potenciál změny toho dopadu,“ dodává Martin Ranninger.

Jak se vyvíjí trh s alternativami masa? Proč Česko nemá svůj Národní proteinový plán? A proč je nová vize Evropské unie pro zemědělství a potraviny z pohledu ProVeg „vizí bez ambicí“? I to se dozvíte v podcastu Trendy v udržitelnosti.