Rychlejšímu rozvoji udržitelného fungování ekonomiky nebrání ani tolik technologické bariéry, jako spíše meze finanční proveditelnosti. "Firmy tady nejsou pro to, aby chránily životní prostředí, ale aby vyráběly, zaměstnaly lidi, zaplatily daně. Udržitelnost nemůže být jejich hlavním cílem, jen jedním z faktorů, byť důležitým, který budou brát v potaz," řekl v livestreamu projektu [ta]Udržitelnost Jan Hanuš, výkonný šéf poradenské společnosti Enviros ze Skupiny Komerční banky.
Udržitelná řešení jsou podle něj často velmi drahá a firmy je musí dělat postupně, přičemž je třeba zvolit správnou strategii a tempo. "Je potřeba se na cestu vydat, aby vám peloton neujel, ale kdo přepálí start, riskuje, že ztratí konkurenceschopnost, protože nainvestuje do udržitelných opatření tolik, že jeho výrobky přestanou být prodejné," upozornil Jan Hanuš.
Pokud na druhé straně v některé firmě zůstane snižování uhlíkové stopy pouze na papíře, krátkodobě to asi ustojí, ale v budoucnu ji to bude diskvalifikovat, protože tlak na udržitelnost postupně prostoupí dodavatelské řetězce. "Mění se celé byznysové paradigma. Nestačí být nejlepší v kvalitě a ceně, je potřeba být nejlepší také v udržitelnosti," podotkl Hanuš.
Prostor pro úspory, jejichž cílem má být kýžená dekarbonizace, je podle něj obrovský, ale hodně se liší podnik od podniku. Některé mají odpracováno více a některé méně. Například energetické úspory jsou téma posledních pěti sedmi let, předtím je většina firem příliš neřešila. Ty, které se do nich už před několika lety pustily, nicméně hodně ušetřily při cenových šocích, které přišly s válkou na Ukrajině.
Velkým soustem jsou v rámci udržitelnosti odpady, kterých se v tuzemsku vyprodukuje ročně bezmála 40 milionů tun. V této oblasti platí poměrně přísná legislativa a firmy podle Hanuše nakládají s odpady opatrně v duchu toho, co po nich žádají předpisy. Zároveň se to snaží dělat co nejekonomičtěji. Grean deal je přitom ještě více nutí ke snaze nalézt pro odpady další využití. Bohužel ale nezřídka narážejí na technologické limity. Na jedné straně je totiž tlak na využití recyklátů a na druhé straně technické normy, které musí plnit hotové výrobky. "Velké procento firem snahu má, ale technická řešení, která by tento rébus vyřešila, mnohdy neexistují," vysvětlil šéf Envirosu. Skutečná cirkularita, kdy odpad jednoho výrobce se stává vstupem výroby druhého, je tak podle něj ještě daleko.
Chytlavé a atraktivní téma představuje voda, ale velká část podniků jí spotřebovává velmi málo, takže je to pro ně mnohem méně zajímavá oblast k řešení než třeba energetika. Pro větší spotřebitele, jako jsou výrobci potravin, chemičky či hutě, je základním principem vodu zadržet, přečistit a vrátit do výrobního procesu. "Ty technologie jsou poměrně pokročilé, existují na to i dotace a jde jen o to udělat smysluplný projekt s ekologickou a ideálně i ekonomickou návratností. Ale reálně je to téma pro malé procento výrobních firem," zhodnotil Jan Hanuš.
Máme pro udržitelnou transformaci dostatek dat? K čemu bude sloužit největší bateriové úložiště v Česku? Proč zažívají velký rozmach takzvané EPC projekty? Sledujte celou debatu s Janem Hanušem zde.