Uhlíková neutralita, k níž se rozhodla směřovat Evropská unie, si vyžádá zásadní proměnu energetiky, která je dnes velkým zdrojem emisí skleníkových plynů. Energetická soustava bude komplikovanější, dynamičtější a náročnější na řízení. Odběratelé už zároveň nevystačí s tím, že si vyberou dodavatele a jednou za čas si nechají odečíst elektroměr. Výhodné pro ně bude mnohem více se zajímat a optimalizovat své chování. „Bude to taková průmyslová revoluce v energetice, ale nesmírně zajímavá,” říká v livestreamu projektu [ta] Udržitelnost ředitel produktového managementu z české centrály mezinárodní společnosti ComAp Petr Matas.
Zelená transformace energetiky není podle něj zdaleka jen o tom, že se tepelná elektrárna nahradí solárními panely, tedy o pouhé výměně zdrojů energie za čistší. „Už to nebude jako dnes, že je několik centrálních zdrojů energie, která teče rozvodnou a distribuční sítí k uživateli. Zdrojů bude mnohem více a menších, což změní toky energie, přibude lokálních přetížení a celá tato decentralizace energetiky bude vyžadovat velkou míru digitalizace,” popisuje Matas.
Ke správnému řízení sítě totiž bude potřeba analyzovat ohromné množství dat – o výrobě jednotlivých zdrojů, spotřebě uživatelů, výhledech obou těchto veličin. Vše přitom bude výrazně proměnlivější, protože tepelnou elektrárnu ovládá člověk, zatímco fotovoltaiku nebo větrníky řídí počasí. „Bude třeba znát také předpověď počasí a modelovat chování celé soustavy v digitálním dvojčeti, aby se dalo včas reagovat na výkyvy ohrožující její stabilitu,” říká Matas.
Silným trendem bude ruku v ruce s decentralizací a posunem výroby blíže spotřebě také snaha o soběstačnost. Ta je dnes technicky dosažitelná i na úrovni jednotlivých odběratelů, ekonomicky by ale podle experta ComApu většinou nedávala smysl. Cestou je spíše sdílení lokálních zdrojů v rámci komunit, například rezidenčních objektů nebo průmyslových areálů či kancelářských budov.
Zajímavým příkladem energetiky budoucnosti může být Austrálie, která je dnes hodně energeticky závislá na uhlí, ale je tam vidět velký pokrok v nasazování pokročilých řešení. „Vzhledem ke geografii a rozložení obyvatel tam ve velké míře existují ostrovní, tedy de facto nezávislé a soběstačné systémy, rozšiřují se energetické komunity a sdílení zdrojů,” popisuje Petr Matas. Zároveň tam funguje velmi proměnlivě trh, kde se cena mění každých pět minut a výkyvy jsou veliké. To motivuje spotřebitele se o aktuální situaci zajímat a přizpůsobovat jí své chování – například místo spotřeby poslat momentální produkci svého lokálního zdroje do sítě za vysokou cenu.
„Ze spotřebitelů se stávají participanti na trhu, neboli z consumerů jsou takzvaní prosumeři,” říká Petr Matas. Aktivní chování přitom pro ně může být velmi ekonomicky výhodné a snižovat jejich účty za energie nebo přímo přinášet zisk.
Decentralizovaná síť postavená ve velké míře na nestabilních zdrojích totiž bude přinášet jiné nároky na kapacity, které pomáhají vyrovnávat její bilanci, aby se výroba vždy rovnala spotřebě. Také ony budou muset být mnohem dynamičtější a rychleji nabíhat a zase tlumit výkon. Jedním z řešení jsou i takzvané agregátory energetické flexibility. V rámci nich se spojí třeba tisíc uživatelů, kteří svoji spotřebu či případnou výrobu budou schopni přizpůsobovat nedostatkům či přebytkům v soustavě a vydělávat na tom. Experimentuje se také s různými druhy úložišť od baterií přes gravitační věže a setrvačníky po ukládání momentálně přebytečné energie ve vodíku. „Nikdo dnes neví, jak to bude přesně vypadat. Je to obdobné jako u aut, kdy Volkswagen vidí budoucnost v bateriových autech a Toyota v autech s palivovým článkem na vodík,” říká Petr Matas.
V čem je pro energetiku budoucnosti inspirativní Nizozemsko? Jakou roli mohou hrát v energetické soustavě elektrická auta? Co je bezemisním řešením budoucnosti pro lodní dopravu?
Celou debatu s Petrem Matasem můžete shlédnout zde.
Comments