Džungle dodavatelů fotovoltaik se pročistila. Více než polovina firem zmizela ze scény

Nebývalý zájem o solární elektrárny vyvolaný energetickou krizí vedl k rozmachu nabídky. Trh dodavatelů několikanásobně vzrostl a v tuzemsku působily vyšší stovky instalačních firem. "Letos už více než polovina těch hráčů není aktivních. Odpadli kvůli tomu, že buď nebyli schopni dostát svým závazkům a doinstalovat elektrárny, které prodali, anebo nebyli při postupně chladnoucí poptávce schopni získat nové zákazníky," uvedl v livestreamu projektu [ta]Udržitelnost Ondřej Hájek, vedoucí energetických řešení pro domácnosti ve společnosti E.ON Energie. Výběru dodavatele je proto podle něj třeba věnovat velkou pozornost, jinak se zájemce o vlastní zdroj energie může velmi nepříjemně spálit.

---

Expert společnosti E.ON radí prostudovat zákaznické recenze, dívat se na počty postavených elektráren a zajímat se i o to, zda je dodavatel schopen fotovoltaiku následující léta náležitě servisovat. Leccos může například napovědět, pokud má zákaznickou linku nebo podporu, kam se lze obrátit v případě potíží. "Pokud je to firma, která byla založena před rokem, jakou máte jistotu, že tady bude ještě za 20 let, kdy fotovoltaická elektrárna rozhodně ještě bude vyrábět a bude stále vyžadovat odpovídající servis," uvedl Hájek.

Domácnosti standardně instalují solární elektrárny na střechy svých domů, přičemž požadovaná plocha pro průměrný instalovaný výkon kolem 10 kilowatt-peak je zhruba 40 až 50 metrů čtverečních. Potřeba je totiž 20 až 25 panelů, kdy jeden má dva metry čtvereční. Zásadní je přitom dostatečný sluneční osvit v daném místě. "Ideální je samozřejmě orientace na jih, ale dneska už i západovýchodní střechy dávají smysl, takže je vždy třeba podívat se na celou orientaci střechy a zároveň také na zastínění, které může snižovat účinnost panelů," vysvětlil Ondřej Hájek.

Důležitou podmínkou je ale i odpovídající elektroinstalace v domě a vhodný elektroměrový rozvaděč. Kvalitní firmy jej v rámci dodávky dovedou rekonstruovat na potřebné parametry nebo i vymístit z domu na hranu pozemku, je-li to požadavkem distribuční společnosti. Vždy je přitom podle Hájka nutný její souhlas s připojením fotovoltaické elektrárny, a to i za situace, kdy majitel domu nechce prodávat své přebytky energie do sítě.

Fotovoltaická elektrárna má tu nepříjemnou vlastnost, že nejvíce energie vyrábí v době, kdy ji domácnost nespotřebuje. Typicky tedy přes den a v letních měsících. Podstatným prvkem celého řešení je proto vždy akumulace energie. Míjení výroby se spotřebou během dne řeší vlastní bateriové úložiště, sezónnost produkce pak takzvaná virtuální baterie, kdy majitel elektrárny posílá přes léto své přebytky do sítě, aby si je podle stanoveného zúčtovacího modelu mohl na podzim a v zimě zase vybrat. "My u 95 procent domácností instalujeme fyzické baterie a zároveň u 90 procent dodáváme i virtuální baterii," přiblížil obvyklou praxi Ondřej Hájek.

Česko má podle něj velkou výhodu oproti okolním zemím, protože tuzemský dotační systém nutí zájemce o fotovoltaiku, aby instalovali vlastní bateriová úložiště. Distribuční síť pak zvládne připojení většího množství domácích elektráren, protože přetoky přebytků nejsou tak velké. V okolních státech jsou naproti tomu většinou postaveny dotační tituly na takzvaných feed-in tarifech, kdy stát majitelům elektráren platí za to, že dodávají vyrobenou energii do sítě. "To síť víc a víc zatěžuje, takže v okolních zemích vidíme, že podpora často skončila poměrně brzy – na penetraci trhu na úrovni 30 procent domů," podotkl Ondřej Hájek. Naopak v tuzemsku může podle něj díky podpoře baterií vlna solárního rozmachu vydržet ještě řadu let.

Jaký má snížení státní podpory dopad na návratnost investice do solární elektrárny? Vyplatí se fotovoltaika pouze na ohřev teplé užitkové vody v bojleru? Proč je v souvislosti s budoucností chytrých energetických řešení pro domácnosti klíčové slovo "propojování"? Celý rozhovor s Ondřejem Hájkem sledujte zde.