top of page

Bankám k efektivní udržitelné transformaci nejvíce schází data



Tuzemské banky mají jasné dekarbonizační plány, které se týkají nejen jich samotných, ale také jejich portfolií. Klasická trajektorie je snížit uhlíkovou stopu o 55 procent do roku 2030 a o 20 let později být uhlíkově neutrální. "Potud je to krásné a transparentní. Kámen úrazu ale nastává, když stojíme před otázkou, jak změřit aktuální stav," řekla v prvním letošním livestreamu projektu [ta]Udržitelnost Hana Kovářová, předsedkyně komise pro udržitelné finance České bankovní asociace a ředitelka komunikace Komerční banky.

 

Banky už mají dobré postupy, jak vyhodnotit svůj scope 1 a 2, tedy zjednodušeně přímé emise z vlastního provozu a nepřímé emise z nakupovaných energií. Pokulhávají ale ve vyhodnocení scope 3, kam spadá mimo jiné vše, co financují. "To je přitom největší objem emisí a zároveň největší páka k celkové dekarbonizaci, protože na základě těchto dat lze nastavit dekarbonizační trajektorie pro jednotlivá portfolia a pro jednotlivé sektory," uvedla Kovářová. K tomu by ovšem klienti bank museli dodat zevrubné informace o své uhlíkové stopě, na což zatím většinou nejsou připraveni. "Jestli někde máme jako banky achillovu patu, tak jsou to data, přístup k nim, jejich přesnost a někdy vůbec jejich existence," zhodnotila manažerka Komerční banky.


Finanční domy se přitom dostávají do rostoucího pnutí, protože se v čase rozevírají nůžky mezi jejich reportovací povinností a reportovací povinností klientů. Bankovní sektor už několik let plní směrnici NFRD a nyní plynule přejde pod náročnější směrnici CSRD o nefinančním reportingu. Na menší firmy ale tato povinnost dopadne až s časovým odstupem. "My bychom už nyní potřebovali všechna data od klientů, abychom byli schopni efektivně sestavit nefinanční reporting podle směrnice CSRD. Evropská komise ale usoudila, že administrativní zátěž pro menší podniky by byla příliš velká, a zavádění směrnice CSRD rozvolnila," vysvětlila Hana Kovářová. Časový nesoulad mezi potřebou bankovního sektoru mít data a povinností firem je reportovat se z jednoho až dvou let prodloužil o další roky.


Bankám tak nezbývá než využívat různá proxy data, odhady a hledat metriky, jak chybějící informace nahradit. Tento problém přitom neřeší jen v případě vlastního nefinančního reportingu. Potýkají se s ním například i při vyhodnocování podílu zelených aktiv neboli takzvaného green asset ratio (GAR), které musí hlásit EBA - Evropskému orgánu pro bankovnictví, ale také uvádět ve svém nefinančním reportu. Za zhruba tři desítky velkých bank je podle Kovářové deklarovaný podíl zeleného financování necelých osm procent, což zaostává za realitou. "Myslím si, že dnes je GAR vykazován velmi konzervativně právě kvůli nedostatku dat a možná i s ohledem na obavy z greenwashingu," uvedla manažerka KB.


Úplně pozitivně se z pohledu bankovního sektoru nevyvíjí ani otázka ceny zeleného kapitálu. Možnost, že by na tyto peníze banky dostaly slevu, kterou by mohly velmi efektivně přenášet na klienty, nyní spíše lehce ustupuje do pozadí. "Trošku se obávám, že se můžeme posunout k opačné variantě, tedy že kapitál, který nebude zelený, bude spojen s nějakou sankcí. To znamená dodatečný náklad, který se bohužel opět promítne do ceny klientům," přiblížila Hana Kovářová.

 

Jaké plody přinesla spolupráce bank v udržitelnosti? Obstojí v očích finančních expertů vládní klimaticko-energetický plán? A proč může vzniknout problém při odchodu od uhlí? Sledujte celý rozhovor s Hanou Kovářovou.

bottom of page