Co přivedlo Kateřinu Mandulovou k tématu udržitelnosti? Má návod na to, jak se úspěšně vyhnout greenwashingu? I na to odpovídala v rámci ankety mezi Tvářemi udržitelnosti projektu [ta] Udržitelnost Kateřina Mandulová, advokátka PricewaterhouseCoopers Legal.
Co vás osobně přivedlo k tématu udržitelnosti?
Přesvědčení, že se osobním přístupem dá něco zachránit. Hodně jsem cestovala v Himálaji a Karákoramu a viděla jsem, že se dá žít úplně minimalisticky. Materiální statky nejsou nezbytnou podmínkou štěstí, a proto by mělo být poměrně snadné se jich vzdát. Nebo je alespoň omezit. Inspiruje mě životní styl s co nejmenším využíváním zdrojů. Je to určitě i generační vymezení se proti nadměrné spotřebě a konzumu. Míň je víc. Baví mě věci, které jsou zadarmo, nebo nějakým způsobem našly druhý život. Zbytečnosti si ráda odpustím. Myslím, že bychom se všichni měli více zaměřit na filozofii asketismu a zahrát si takovou hru na veselou skromnost. Jaký udržitelný projekt vás v poslední době nejvíce zaujal?
Velmi mě zaujala pákistánská architektka Yasmeet Lari, která po loňských povodních v Punjabu dokázala postavit téměř milion lidských obydlí, a to velmi udržitelným způsobem. Trochu bláta, bambus a způsob výstavby založený na tradici kombinovaný s moderním inženýringem. K tomu dobře promyšlené škálování a zohlednění adaptace na klimatickou změnu, aby domky při příští povodni znovu neuplavaly. Navíc Lari ukázala lidem, kteří byli katastrofou postiženi, že musí vzít svůj osud do svých rukou a naučila je postavit si ty domky s minimálními náklady svépomocí. To vše dokázala rychle a v prostředí, kde byste na první dobrou odhadovali, že cokoliv zorganizovat je nemožné. Smekám!
Jak ještě více podpořit zájem o téma udržitelnosti v běžné populaci?
Klíčem je participativní přístup. Kooperace napříč odvětvími a zároveň vtažení obyčejných lidí do řešení problému. Udržitelné výrobky musí někdo nejen vyrobit, ale musí je někdo chtít koupit. Příkladem může jít třeba stát, který by mohl ve větší míře zahrnout udržitelnost do veřejného nakupování. Zároveň je tu správná snaha o transparentnost vůči koncovým spotřebitelům, aby se uměli správně a kvalifikovaně rozhodnout. Posuzování udržitelnosti je velmi technicistní záležitost a v komunikaci k běžné populaci jsme teprve na začátku. Máme tu první snahy na evropské úrovni o regulaci tzv. zelených tvrzení a posilování transparentnosti. Jsem přesvědčená o tom, že je to správná cesta, která vtáhne lidi do hry.
O jaké oblasti v souvislosti s tématem udržitelnosti se podle vás stále hovoří málo?
Myslím, že stále neznáme správnou cenu věcí. Řada levných řešení jde totiž na dluh. Ať už na úkor planety a budoucího blahobytu nebo na úkor lidí, kterým jsme někde „po cestě“ nezaplatili férovou cenu. Proto bychom se měli věnovat vysvětlování, jaké jsou reálné náklady na jednotlivé statky. Lidé pak lépe pochopí, že udržitelnost není levná záležitost. Pokud chceme opravdu lidi naučit žít udržitelně, musíme ji přimět k tomu, aby za to zaplatili.
Máte návod na to, jak se úspěšně vyhnout greenwashingu?
Podmínkou udržitelného přístupu jsou velmi dobré informace. Musíme mít porovnatelná data k tomu, abychom se uměli správně rozhodnout. Musíme znát reálnou cenu věcí a celý životní cyklus výrobků, které kupujeme, musíme vědět, jaké jsou vstupy a jak se na konečném produktu podílí celý dodavatelský řetězec. K tomu potřebujeme transparentní reporting, čím robustnější, tím lépe. Přitom na mezinárodní úrovni by tato data měla konvergovat, pak máme šanci zbavit se greenwashingu.
Kateřina Mandulová je advokátka PricewaterhouseCoopers Legal. Věnuje se ESG a projektům souvisejícím s dekarbonizací a digitální transformací. Poskytuje poradenství v oblasti hospodářské soutěže a hledá cesty pro horizontální spolupráci napříč odvětvími, ESG due diligence dodavatelského řetězce, zeleného zadávání zakázek, environmentálních tvrzeních a greenwashingu. Zdolala několik sedmitisícových vrcholů v Karákoramu a Tian Shanu. Po světě jezdí autostopem a o cestě přes Rusko napsala knihu Vladivostop.
Comments